Zimní krajina.

Jaroslav Vrchlický

Jak je asi nyní venku, kde zněl hovor náš a smích? Pusto v sadě, na nádvoří, děsné ticho v alejích! Cesta jako po vymření, všudy sněhu modrý stín, mlčí les a mlčí řeka, mlčí jez a mlčí mlýn; topoly jak obelisky plny perel trčí v mrak, každé křoví palác gnomů, ptáka darmo hledá zrak. Pole v dálku zasněžena, darmo hledáš směry cest, tyče, dráty telegrafu jsou jak stkány z bílých hvězd. Ticho! – Mžikem jako přízrak krajinou vlak proletí, kotouč jisker, dým a rachot a zas ticho v zápětí. Jenom stále čistě modrý kouř se vine z nízkých chat, jakby ptal se, zda bůh lásky nad světem bdí posavad?

Patří do shluku

vlak, nádraží, kolejnice, kupé, stanice, kolej, rychlík, vagón, tunel, hvizd

90. báseň z celkových 461

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Co slyším doma. (Antonín Klášterský)
  2. Cestou. (Jaroslav Vrchlický)
  3. I. STANISLAV K. NEUMANN: SMÍŘLIVÝ ZPĚV ZIMNÍ. (Viktor Dyk)
  4. Zpěv zimní (Stanislav Kostka Neumann)
  5. Z vlaku. (Antonín Klášterský)
  6. Nad knihou písní Aristida Bruanta: Dans la rue. (Emanuel z Čenkova)
  7. Pták ubohý se krátkým ozval tikem, ( H. Uden)
  8. Vyhlídka. (Emanuel z Čenkova)
  9. Jeptišky. (Jaroslav Vrchlický)
  10. 2. Kout země zasněný lehce, (Karel Babánek)