BIČ.

J. B. Polom

Řve hrom a liják šlehá do oken, vlak větrem, tmou se řítí z Uher ven. Jen nerad stane... Skočí k vozu kdos: hoch jako prut – hle, rozedrán i bos! To déšť mu krůpěj mnohou do brv tká –? Tam zdola po milém stesk dívčí lká. Jak na vůz nohy jeho stoupají, je staré ženské ruce chytají. V to slyšet divný hvizd – snad vichru svist? Hoch v líci ťat vždy zachví se jak list. Pruh naskočí – to není vichřice: to bič tak sviští v rukou biřice. Ten švihne jistě: vždy až do krve – oh, věru není dnes to poprvé! Čím hochu rdí se skráň, co řine z cév, toť – táž, co v žilách starce vře – je krev! Je vlastní otec to, jenž bije tak: podobou otec, srdcem vlkodlak. Zda synu brání prchat od mamy –? Či za moře jej sám štve ranami – – – – Otčino! Otčino! I vlastní bič tvé děti vyprovází na vždy pryč!

Patří do shluku

vlak, nádraží, kolejnice, kupé, stanice, kolej, rychlík, vagón, tunel, hvizd

195. báseň z celkových 461

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Pohřeb. (Stanislav Kostka Neumann)
  2. V DEŠTI. (Adolf Červinka)
  3. NA STANICI. (Karel Babánek)
  4. Sonet z vlaku. (Josef Svatopluk Machar)
  5. KOLEJE. (Karel Dostál-Lutinov)
  6. U trati. (Ferdinand Tomek)
  7. PO OBĚDĚ. (František Táborský)
  8. ZAS HUČÍ VĚTRY... (Josef Merhaut)
  9. Ve službách železného oře. (Ferdinand Tomek)
  10. Nad knihou písní Aristida Bruanta: Dans la rue. (Emanuel z Čenkova)