Jak by dravec střelou zasažený(T5f)
byl to zařičel tak děsný ryk(T5m)
ze rtů zmodralých se choré ženy(T5f)
ozval teď a v příští okamžik(T5m)
bez vlády zpět kleslo její tělo(T5f)
V hlavách lože chudého v tu chvíli(T5f)
bez hnutí a mlčky postavili(T5f)
dva se andělé jak padlý sníh(T5m)
bílé peruti měl jeden z nich(T5m)
křídlo druhého se nocí tmělo(T5f)
Zatím venku bouř se rozpoutala(T5f)
vichr burácel a hrom řval vzteklý(T5f)
nebesa co chvíli v ohni stála(T5f)
proudy vody s oblak na zem tekly(T5f)
Však ni blesku kmit ni hromu vztek(T5m)
nevyrušil z bolných myšlenek(T5m)
muže který zdrcen klesl k loži(T5f)
u něhož teď truchlý posel boží(T5f)
s bílým cherubem se objal právě(T5f)
s narozením smrt tu snoubila se(T5f)
mrtvé ženy líc ten zesinalou(T5f)
studené rty líbal zas a zase(T5f)
a když dcerku podali mu malou(T5f)
jako dítě vzplakal usedavě(T5f)
Křemena jenž hlídačem se trati(T5f)
po svém otci před rokem byl stal(T5m)
od chvíle kdy ženu pochoval(T5m)
sotva někdo uviděl se smáti(T5f)
Krátký rok a jaké to v něm změny(T5f)
Krásným snem už připadá mu jen(T5m)
chvíle ta kdy štěstím opojen(T5m)
po boku své mladé zdravé ženy(T5f)
přes práh domku přešel poprvé(T5m)
Vzpomíná jak tenkrát do krve(T5m)
zarděla se jeho Anna drahá(T5f)
když mu šeptem zprávu onu sladkou(T5f)
zvěstovala že se cítí matkou(T5f)
Jak se těšil na ty chvíle blaha(T5f)
v loktech svých až bude hýčkat robě(T5f)
vášnivě až přivine je k sobě(T5f)
Netušil jak draze zaplacen(T5m)
malý tvor ten bude vytoužený(T5f)
největší to jistě ze všech cen(T5m)
žitím jeho dobré věrné ženy(T5f)
Mladý vdovec lásku neskonalou(T5f)
kterou Annu zahrnoval svoji(T5f)
přenesl teď na Marušku malou(T5f)
u ní není li je v nepokoji(T5f)
na ni myslí při každém svém kroku(T5f)
a když z pochůzky se po trati(T5m)
do malého domku navrátí(T5m)
slza jemu zachvěje se v oku(T5f)
dcerka li jež podobna je matce(T5f)
na tatíčka usměje se sladce(T5f)
Minula dvě léta od těch dob(T5m)
nad věrnou co Křemenovou druží(T5f)
na vždycky se zavřel tmavý hrob(T5m)
Maruška jež ubohému muži(T5f)
oslazuje trpké vdovství chvíle(T5f)
běhá již a žvatlá roztomile(T5f)
V kratičkém tak pokročila čase(T5f)
že jí teď už nepoděsí ani(T5f)
na stěně když signál z nenadání(T5f)
zarachotí příchod vlaku hláse(T5f)
ba teď často čeká na něj sama(T5f)
a když ozve se hned ručinkama(T5f)
zatleská a s vyjasněným líčkem(T5f)
batolí se ihned za tatíčkem(T5f)
který u cesty jež přes trať vede(T5f)
spustiv závory vlak očekává(T5f)
Oj což zasvitnou jí očka smavá(T5f)
kterak se jí zardí líčko bledé(T5f)
mimo ni když s rachotem a v kouři(T5f)
železný ten kolos náhle bouří(T5f)
Dráhy zřízenci ji všichni snad(T5m)
znají už a každý má ji rád(T5m)
proto také často ku dítěti(T5f)
s vlaku kornout cukrovinek sletí(T5f)
Křemenova sestra Bohumila(T5f)
která dělala mu hospodyni(T5f)
jednoho dne bratru oznámila(T5f)
za měsíc že vdávati se míní(T5f)
Mladý vdovec neblahou tu zprávu(T5f)
mlčky vyslechl a svěsil hlavu(T5f)
chmurný pohled do budoucnosti(T5m)
rozvil se mu náhle před očima(T5f)
cítí kterak záhy uhostí(T5m)
v domku jeho nevlídná se zima(T5f)
pečlivá až odejde mu duše(T5f)
Bohumila bratra ve předtuše(T5f)
co se děje v jeho nitru as(T5m)
s účastenstvím pozoruje chvíli(T5f)
do klidu pak marně nutíc hlas(T5m)
řečí svojí míří přímo k cíli(T5f)
Odpusť bratře mé mi rozhodnutí(T5f)
že mně nelze jinak dobře víš(T5m)
A teď upřímnou mou radu slyš(T5m)
k níž jen láska sesterská mne nutí(T5f)
Anně slzy tvé již nepomohou(T5f)
proto přestaň truchlit pro ubohou(T5f)
pomni na sebe a na své dítě(T5f)
aby nerostlo jak stromek planý(T5f)
který kloní se vždy kam jen chce(T5m)
na místo své milované Anny(T5f)
novou matku přiveď Marušce(T5m)
věř že její láska uzdraví tě(T5f)
Trapná je to chvíle ticha Hle(T5m)
osudné již padlo ono slovo(T5f)
jehož vždycky srdce Křemenovo(T5f)
v předtuše se obávalo zlé(T5m)
K Bohumile oči zdvihl krátce(T5f)
a již zas je klopí v náhlém zmatku(T5f)
cítí pravdivost slov sestřiných(T5m)
a přec zdá se mu že na památce(T5f)
jeho Anny těžký páše hřích(T5m)
k novému že jemu radí sňatku(T5f)
Druhý den si Křemen dovolené(T5f)
vyžádal a zašel na hřbitov(T5m)
ve stínu kde jasmínu se rov(T5m)
nad ubohou jeho Annou klene(T5f)
Dlouho chýlil hlavu k místu tomu(T5f)
které jeho pohltilo štěstí(T5f)
A když k večeru se vrátil domů(T5f)
s tváří uklidněnou která věstí(T5f)
v jeho nitru boj že ukončen(T5m)
oznámil své sestře vdovec mladý(T5f)
že chce poslechnouti její rady(T5f)
o tu ještě službu prose jen(T5m)
aby ježto víc je v městě známa(T5f)
nevěstu mu vyhledala sama(T5f)
Ach což bylo sestře o nevěstu(T5f)
Mohla mu jich napočítat ke stu(T5f)
Měsíc po té v domku hlídačově(T5f)
slavila se týž den svatba dvojí(T5f)
Bohumila dala ruku svoji(T5f)
panici a Křemen mladé vdově(T5f)
Překrásně ten strážní domek leží(T5f)
v kterém hlídač Křemen přebývá(T5m)
divoké jej víno zakrývá(T5m)
okénka že jeho najdeš stěží(T5f)
před ním zahrádečka jako dlaň(T5m)
ale v létě stále plná růží(T5f)
za ním vysoká se zdvíhá stráň(T5m)
kde se k bukům útlé břízy druží(T5f)
několik jen krokův učiníš(T5m)
od domku a tvoje prsa již(T5m)
oddychují v tajůplném hvozdě(T5f)
Líbí se tu Křemenově ženě(T5f)
na růže je sice teď už pozdě(T5f)
neníť daleko již do jeseně(T5f)
před domkem však zahrádečka zase(T5f)
v jiné podzimní se jeví kráse(T5f)
peřestých v ní jiřin plno nyní(T5f)
Líbí se též nové hospodyni(T5f)
rušný život venku na trati(T5m)
na níž stále vlaků honba čilá(T5f)
z počátku se sice v závrati(T5m)
pokaždé jí hlava zatočila(T5f)
uháněl li těsně před ní vlak(T5m)
za nedlouho zvykla tomu však(T5m)
brva že se nehne v očích jejích(T5f)
i když rychlík pádí po kolejích(T5f)
Připadá teď často Křemenovi(T5f)
jak by žil zas život zcela nový(T5f)
zdá se že i s čela jeho vrásky(T5f)
přečasně jež brázdit počaly je(T5f)
ztrácejí se na výsluní lásky(T5f)
kterou srdce jeho Marty bije(T5f)
A což Marušce je nyní blaze(T5f)
Dřív li přece teta Bohumila(T5f)
jejím choutkám někdy kladla hráze(T5f)
nová matka teď je prolomila(T5f)
dělá vše co vidí na očích(T5m)
buclatého toho andělíčka(T5f)
kterého jen stále laská hýčká(T5f)
až i Křemen z ní si tropí smích(T5m)
říkaje že pro budoucí časy(T5f)
na sebe tak důtky uplétá si(T5f)
Ale nebe v domečku tom malém(T5f)
není přece zcela bez mraku(T5m)
Křemenovi tenkrát ve zraku(T5m)
zatmělo se lítostí a žalem(T5f)
se stěny když Marta odklidila(T5f)
květovanou trepku na hodinky(T5f)
kterou Anna vyšívala milá(T5f)
za ní záhy ztrácely se z bytu(T5f)
jiné na nebožku upomínky(T5f)
Křemen při tom něžného pln citu(T5f)
jediným si nestěžuje slovem(T5f)
ale častěji teď nežli kdysi(T5f)
ve službě jak svobodnou má chvíli(T5f)
na odlehlý městský hřbitov pílí(T5f)
a tam nad chudým své Anny rovem(T5f)
vřelou slzou v bolu ulehčí si(T5f)
Dýchl seveřík kraj ztrnul rázem(T5f)
přihnaly se černé mraky z nich(T5m)
za krátko se hustě sypal sníh(T5m)
příkrovem se těžkým kladl na zem(T5f)
Krutá zima vlády ujala se(T5f)
Domek Křemenův v tom smutném čase(T5f)
s šerem večera kdy splývá den(T5m)
od všeho je světa odloučen(T5m)
daleko ač není nádraží(T5m)
Kam zrak zaletí pláň bílá šírá(T5f)
od níž nápadně se odráží(T5m)
peruť havrana jenž hladem zmírá(T5f)
Smutno venku sníh kde bez přestání(T5f)
ostrý vítr do závějí shání(T5f)
smutno v jizbě jejíž okna nízká(T5f)
podivnými květy pokryl mráz(T5m)
Často teď se často Martě stýská(T5f)
líně se jí smutný vleče čas(T5m)
často v trudné myšlenky se hříží(T5f)
z nichž i Maruščin smích zvonivý(T5m)
vytrhnout ji dovede jen s tíží(T5f)
Křemen se jí proto nediví(T5m)
jen ji lituje a bolest cítí(T5f)
ke svému že připoutal ji žití(T5f)
v této samotě ač mohla snad(T5m)
v městě trávit život plný vnad(T5m)
Spousty sněhu rostly venku denně(T5f)
Maruška se dosti nadiviti(T5f)
nemůže té ve přírodě změně(T5f)
démantů kde na tisíce svítí(T5f)
největší však radost působí jí(T5f)
některý li z bájných květů těch(T5m)
které obě okénka teď kryjí(T5f)
roztaví úst jejich teplý dech(T5m)
a když za něj než li naděje se(T5f)
jak by vyzván kouzelnými slovy(T5f)
čaroděje vyroste květ nový(T5f)
K smrti teskno v zakletém je lese(T5f)
velkému jenž hrobu podoben(T5m)
pod obrovskou sněžné spousty tíží(T5f)
stromy smutně větve svoje níží(T5f)
jako v těžký ponořeny sen(T5m)
z něhož ani zvuk jich nevyruší(T5f)
ticho vůkol hrozná mrtvá tiš(T5m)
ve které snad leda uslyšíš(T5m)
kterak tvoje srdce v ňadrech buší(T5f)
bledou bázní krok by tebe vratký(T5f)
nezavedl v rokli utajenou(T5f)
kde své brady plné jinovatky(T5f)
skřítkové si lesní hladí v smíchu(T5f)
kalnou na ně prskajíce pěnou(T5f)
zabloudí li chodec v lesním tichu(T5f)
a v tu jejich říši zapadne(T5m)
Po cestách už nikde ani stopy(T5f)
všecko v moři sněhovém se topí(T5f)
stále rostoucím den ode dne(T5m)
A přec jizba Křemenova prostá(T5f)
dostala v tom hrozném čase hosta(T5f)
Jednou z rána s hloučkem nádenníků(T5f)
kteří denně určitý kus trati(T5f)
zbavovali sněhu na vozíku(T5f)
přijel nový traťmistr byl už(T5m)
nemladý však dosud statný muž(T5m)
Němec z pohraničních hor což znáti(T5f)
bylo v každém jeho tváře ryse(T5f)
který ač byl mezi Čechy stále(T5f)
pohrdal jich řečí okázale(T5f)
a jen stěží uměl smluviti se(T5f)
Traťmistr jenž obával se dny(T5m)
do domku hned zašel hlídačova(T5f)
S Křemenem jenž německého slova(T5f)
neuměl byl hovor nesnadný(T5m)
za to žena Křemenová mladá(T5f)
která se tím chlubívala ráda(T5f)
tři že léta v Němcích strávila(T5m)
Herrmanna tak dobře bavila(T5m)
nepříjemně že jej překvapilo(T5f)
když se jeho podřízení s dráhy(T5f)
před hlídačův domek dostavili(T5f)
oznámit že skončeno jich dílo(T5f)
Když se loučil s Křemenovou chvíli(T5f)
ruku její ve své podržel(T5m)
velký nad tím vyslovuje žel(T5m)
že mu je dnes odejít tak záhy(T5f)
zároveň však slíbil v brzkém čase(T5f)
dojista že sem zas podívá se(T5f)
Druhý den už Herrmann dostál slovu(T5f)
a že trať jež za den vyčištěna(T5f)
přes noc sněhem zapadla vždy znovu(T5f)
byl tam denně Křemenova žena(T5f)
ráda jeho poslouchala šprýmy(T5f)
brzy také Maruška se malá(T5f)
na jeho již příchod těšívala(T5f)
zanášelť ji dárky slaďounkými(T5f)
Jenom Křemen malou radost jeví(T5f)
z jeho návštěv smích ten vřeštivý(T5m)
drsná mluva posuňky i zpěvy(T5f)
všecko se mu na něm protiví(T5m)
Přešla zima poslední již sníh(T5m)
jarní slunko z dolin vypíjelo(T5f)
V přírodě je všude ples a smích(T5m)
ale Křemen častěji teď čelo(T5f)
kaboní než v smutných zimních dnech(T5m)
vždycky se tím pyšnil že je Čech(T5m)
a teď často musí od Herrmanna(T5f)
vyslechnouti výsměch bodavý(T5m)
že již Čechům vyzvánějí hrana(T5f)
Němec že je záhy udáví(T5m)
a že Křemen jistě v brzké době(T5f)
slabikáře německé rád sobě(T5f)
opatří a louskati je bude(T5f)
Křemen vždycky sobě na noviny(T5f)
potrpěl a po nich slídil všude(T5f)
věděl tedy dávno laskominy(T5f)
na Čechy že soused lačný má(T5m)
a že vlastníma též očima(T5m)
viděl co se kolem něho děje(T5f)
člen že každý oné společnosti(T5f)
které slouží on již léta dlouhá(T5f)
všemu českému se pouze směje(T5f)
že i syn se vlastní matce rouhá(T5f)
proto soudil že je povinností(T5f)
každého v kom nevyhasl cit(T5m)
vší svou silou k tomu působit(T5m)
aby s ním ať cokoli se stane(T5f)
los se změnil vlasti utýrané(T5f)
Někdy sic i jeho naděj mizí(T5f)
marným se mu zdává namáhání(T5f)
zachrániti národ který sklání(T5f)
dobrovolně šíji pod jho cizí(T5f)
Ale z ponurých těch myšlenek(T5m)
vždy zas vytrhne se v kronice li(T5f)
jako v zrcadle zří onen věk(T5m)
s netajenou úctou svět kdy celý(T5f)
patřil na Čechie velké syny(T5f)
ne ne nelze tomu uvěřiti(T5f)
že by jeho drahé domoviny(T5f)
která již již ve propast se řítí(T5f)
nezadržel dobrý anděl její(T5f)
který nad ní bděl i v dobách těch(T5m)
vrah kdy na svých ořů kopytech(T5m)
byl by roznesl ji nejraději(T5f)
Jednou žena Křemenova muže(T5f)
překvapila takovými slovy(T5f)
Slíbila jsem včera Herrmannovi(T5f)
na nás jistě počítat že může(T5f)
pomocí že svojí přispěti(T5m)
chceme jeho chvalitebné snaze(T5f)
aby v našem městě pro děti(T5m)
jejichž rodičové slouží dráze(T5f)
německá se zařídila škola(T5f)
Křemen jemuž za ženiny řeči(T5f)
před očima dělala se kola(T5f)
a pěst svírala se jako v křeči(T5f)
beze slova k zemi zíral chvíli(T5f)
až pak ze vší rozkřikl se síly(T5f)
Ženo zde jsem pánem já ty ne(T5m)
Proto věz než německé bych škole(T5f)
svěřil svoje dítě jediné(T5m)
žebrácké že uchopím se hole(T5f)
ba že dítě vši svou naději(T5m)
pod rychlík bych hodil raději(T5m)
Jenom zvolna Křemenová vece(T5f)
Tvého křiku nebojím se věru(T5f)
Sám lis hloupý proto ještě přece(T5f)
nemusíš snad hloupou míti dceru(T5f)
Rád buď že jí příležitost kyne(T5f)
by se naučila německy(T5m)
němčina je ne li nad všecky(T5m)
aspoň nade mnohé řeči jiné(T5f)
kdo ji zná ten projde celým světem(T5f)
To jen ta tvá hloupá česká hlava(T5f)
nepochopí jaká se tu dává(T5f)
příležitost vzácná našim dětem(T5f)
Ani slova dále vzkřikl teď(T5m)
Křemen hněvem bledý Raděj hleď(T5m)
aby přestaly ty divné řeči(T5f)
o tobě a traťmistru jenž o tě(T5f)
takovou prý dojemnou má péči(T5f)
by ses netrápila o samotě(T5f)
Však jen až mně dojde trpělivost(T5f)
rázně tomu Němci ukáži(T5m)
vetřelci jak jenž nás uráží(T5m)
u nás dávati jsme zvykli výhost(T5f)
Při tom Křemen pádnou svojí pěstí(T5f)
na stůl udeřil a jeho žena(T5f)
změnou v jeho tváři která věstí(T5f)
svrchovanou zlobu poděšena(T5f)
v křečovité vypukla teď štkání(T5f)
V tom se Herrmann zjevil ve světnici(T5f)
na pozdrav mu neodvětiv ani(T5f)
vyšel Křemen zsinavělý v líci(T5f)
V domku hlídačově častý host(T5m)
jenž tam vždycky chodíval tak rád(T5m)
nezdržel se dlouho tentokrát(T5m)
a když vyšel taková jím zlost(T5m)
lomcovala na rudém že čele(T5f)
naběhly mu modré pruty žil(T5m)
zimničně že na všem chvěl se těle(T5f)
až se posléz trochu utišil(T5m)
jeho vztek když ze rtů zmodralých(T5m)
proudy nadávek se draly zlých(T5m)
Domku z něhož odešel tak spěšně(T5f)
vyhýbal se Herrmann dlouhý čas(T5m)
teprve když v květu stály třešně(T5f)
poprvé se objevil tam zas(T5m)
Křemen před chvílí byl vyšel z domu(T5f)
a když s pochůzky se po trati(T5m)
vrátil divil nemálo se tomu(T5f)
když svou ženu viděl plakati(T5m)
Křemen doma od onoho dne(T5m)
pro traťmistra se ženou co svojí(T5f)
v rozmluvě se utkal osudné(T5m)
nepromluvil Také dnes se strojí(T5f)
tvářiti jak by se ani málo(T5f)
Martiny ho nedotekly slzy(T5f)
darmo však se přetvařoval brzy(T5f)
jíní kolem jeho srdce tálo(T5f)
a než by se nadál ovíjí(T5m)
pravici jí náhle kolem pasu(T5f)
retem pak se dotknuv hebkých vlasů(T5f)
táže se co k slzám nutí ji(T5m)
Zdvihla hlavu s líce setřela(T5m)
slzu která právě tryskla z oka(T5f)
potom děla vzdychši ze hluboka(T5f)
Byl zde Herrmann Chmuru do čela(T5m)
muži vehnala tři tato slova(T5f)
Přišel z rozkazu prý přednostova(T5f)
Tam tu listinu prý při tom stranou(T5f)
vzhlédla na skříň patrného stáří(T5f)
přečísti si máš a podepsanou(T5f)
odvésti máš zítra v kanceláři(T5f)
Kdybys prý však svým ji podpisem(T5m)
opatřiti nechtěl v krátké době(T5f)
máš se vystěhovat oni sem(T5m)
povolnějšího prý vezmou sobě(T5f)
Zahleděl se Křemen do listiny(T5f)
a již houstnou v jeho čele stíny(T5f)
Při útoku onom velikém(T5m)
který strojí naši nepřátelé(T5f)
na národní naše žití celé(T5f)
má se státi spoluvinníkem(T5m)
Cokoli kol něho ať se chystá(T5f)
on se zrádcem nikdy nestane(T5m)
byť i hlad mu hrozil ne a ne(T5m)
Svět je veliký v něm dost je místa(T5f)
a když tady od úst jemu berou(T5f)
chleba skývu trpce zaslouženou(T5f)
jinam půjde se ženou a dcerou(T5f)
Nemýlí se Půjde li též s ženou(T5f)
Bude li as Marta míti dosti(T5f)
odvahy by kráčela s ním všude(T5f)
do nejisté temné budoucnosti(T5f)
bídnější snad přítomnosti chudé(T5f)
Co teď počneš náhle nesměle se(T5f)
Marta táže Křemen jasně cítí(T5f)
její hlas že nezvykle se třese(T5f)
Co mně zbývá nežli jinam jíti(T5f)
Dobře máš vždyť všude je zem Páně(T5f)
Řekla to tak pevně odhodlaně(T5f)
překvapen že pohlédl muž na ni(T5f)
nechtělť věřiti svým uším ani(T5f)
avšak ve tváři se Martině(T5m)
nepohnul ni sval a na muže(T5m)
její zrak tak hledí nevinně(T5m)
ne to přetvářka být nemůže(T5m)
Dojat takou oddanosti měrou(T5f)
kterou jevila v tu chvíli žena(T5f)
Křemen náhle chut měl tisícerou(T5f)
vrhnouti se před ní na kolena(T5f)
ruce zlíbat jí a prominutí(T5f)
žádat že k ní nedůvěřiv býval(T5f)
ale signál rychlíku jej nutí(T5f)
aby utlumě ten citu příval(T5f)
šel kam volala jej povinnost(T5m)
Dávno rychlík přes železný most(T5m)
s rachotem se přehnal zmizel v dáli(T5f)
ale Křemen dosud tady stojí(T5f)
jako kdyby rozmýšlel se má li(T5f)
ještě v chaloupku se vrátit svoji(T5f)
Rozhlédl se Sladké kouzlo máje(T5f)
na všem leží Bílých květů tíž(T5m)
visí se stromů v sen brzo již(T5m)
dovádivý větřík zkolébá je(T5f)
proto také ještě ze rtů všech(T5m)
večerní jak modlitba se nese(T5f)
něžných jara dítek vonný vzdech(T5m)
Co jen se to děje nyní v lese(T5f)
Od božího rána do večera(T5f)
opeřenců malých píseň sterá(T5f)
hlaholí tam zvoní lká i jásá(T5f)
sluch že opájí ti věčná krása(T5f)
nevystihlé rajské melodie(T5f)
a ten vzduch jenž vane k tobě nyní(T5f)
z chrámu toho tajůplných síní(T5f)
plnými jak doušky hruď jej pije(T5f)
Dlouho jeho zrak se toulal v dáli(T5f)
pak se vrátil lesa na úbočí(T5f)
na němž fialky se v tlumech smály(T5f)
a jak hleděl náhle cítil v oči(T5f)
slz že horkých dere se mu příval(T5f)
Hle ta místa na nichž skotačíval(T5f)
dokud neznal starostí co tíž(T5m)
Dávno jaro odkvetlo mu již(T5m)
léta na mále a zvolna hlásí(T5f)
pochmurná se jeseň v jeho vlasy(T5f)
nejedna již bílá nit se vpletla(T5f)
ale dosud jako hvězda světlá(T5f)
z mládí vzpomínky mu září v duši(T5f)
Sotva očka prvních sedmikrás(T5m)
usmála se z mladé trávy zas(T5m)
na svět který teprv jaro tuší(T5f)
stálým hostem šumného byl hvozdu(T5f)
věděl o všech jeho tajnostech(T5m)
o ztajených oku hnízdech drozdů(T5f)
o místech kde v měkký kyprý mech(T5m)
bořívá se noha nejhlouběji(T5f)
o studánkách pod ním ukrytých(T5m)
ptáčata kde žízeň ukájejí(T5f)
o místě kde ozvěny ti smích(T5m)
třikrát každé zavýsknutí vrátí(T5f)
Od lesa pak zrak se svezl k trati(T5f)
Hle ten domek a ta zahrádka(T5m)
po níž teď se dlouhé stíny stelou(T5f)
kterak srostly s duší jeho celou(T5f)
Matčina v tom domku pohádka(T5m)
uspávala bezstarostné dítě(T5f)
píseň budila je na úsvitě(T5f)
Léta byla radost hostem v chatce(T5f)
první hoře do ní přiletělo(T5f)
jinoch syn když milované matce(T5f)
křížek dělal na stydnoucí čelo(T5f)
pak už častěj našlo cestu do ní(T5f)
ještě bol se nad otcovou smrtí(T5f)
neztišil a nový zas jej drtí(T5f)
nad mrtvou kdy ženou muž se kloní(T5f)
Na sta vzpomínek jej k domku víže(T5f)
a teď musí s ním se rozloučiti(T5f)
snad už zítra náhle Křemen cítí(T5f)
na prsa že zlá mu lehla tíže(T5f)
hrozný tlak vždy stoupá výš a výše(T5f)
že se jemu stále hůře dýše(T5f)
z hrdla palčivost se dere v ústa(T5f)
na oči se mlha klade hustá(T5f)
stále hustší na chvějné až řase(T5f)
v horkých slzách rychle rozplývá se(T5f)
Bůh ví jak byl dlouho Křemen venku(T5f)
Do domku když vešel v pozdní době(T5f)
psací náčiní si ze přístěnku(T5f)
přinesl pak za stůl sedl sobě(T5f)
dlaní přejel oči zvolna péra(T5f)
chopil se a listinu tu která(T5f)
takový mu způsobila žal(T5m)
chvějící se rukou podepsal(T5m)
Chvíli seděl mlčky pak se k ženě(T5f)
obrátil a temným hlasem prál(T5m)
Podepsal jsem zůstanem tu dál(T5m)
Marta na něj jako udiveně(T5f)
pohlédla a zašeptala skromně(T5f)
Jak si přeješ ty jsi pánem v domě(T5f)
Ale náhlý v očích blesku kmit(T5m)
jak by děl Jsem zvyklá vítězit(T5m)
Druhý rok už do německé školy(T5f)
chodí Maruška a v němčině(T5m)
k radosti se tuží matčině(T5m)
Křemena však často srdce bolí(T5f)
často duši výčitka mu rve(T5m)
to že jednal krásně svědomitě(T5f)
pro bezmezné sobectví když své(T5m)
obětoval jediné své dítě(T5f)
Cítí jakým slabochem byl v chvíli(T5f)
listinu když podpisoval zradnou(T5f)
pro kterou ať kletby jeho padnou(T5f)
na ty kdo jej k tomu přinutili(T5f)
Nebylo však jedné chyby dosti(T5f)
za nedlouho ještě mnohem dál(T5m)
Křemen zabředl v své povolnosti(T5f)
Herrmann jenž se lepším už mu zdál(T5m)
dějíť jeho návštěvy se nyní(T5f)
na trati když Křemen zaměstnán(T5m)
před Martou zas nový odkryl plán(T5m)
bude nejlépe když její dcera(T5f)
která v němčině tak zjevné činí(T5f)
pokroky kams půjde do kláštera(T5f)
v cizí by se utvrdila řeči(T5f)
Darmo Křemen námitky má steré(T5f)
darmo na veliké nebezpečí(T5f)
ženě svojí ukazuje které(T5f)
českým dětem hrozí v klášteřích(T5m)
z českého kde jejich původu si(T5f)
potupný jen každý tropí smích(T5m)
kde se české srdce zapřít musí(T5f)
za nedlouho Marta odvážela(T5f)
Marušku kam Herrmann poradil(T5m)
v horském městě při hranicích zcela(T5f)
daleké byl jejich cesty cíl(T5m)
S Maruškou se z domku hlídačova(T5f)
odstěhoval veselosti duch(T5m)
Křemen nyní pro všecko je hluch(T5m)
stále bloudí domkem beze slova(T5f)
těžké myšlenky mu víří hlavou(T5f)
jež se denně níže k prsům kloní(T5f)
kam jen hlédne všude vidí smavou(T5f)
tvářinku a zmírá steskem po ní(T5f)
přečasto když sám je ve světnici(T5f)
opatrně zamknuv dříve dvéře(T5f)
ze šatníku drahé dcerky béře(T5f)
starou sukénku ji tiskne k líci(T5f)
celuje a v usedavém pláči(T5f)
nejednou ji horkou slzou smáčí(T5f)
Za to Marta teď je šťastna zcela(T5f)
zbavilať se mluvné svědkyně(T5m)
která vedle muže jedině(T5m)
ve hříšné jí lásce překážela(T5f)
Dopis který po nějakém čase(T5f)
od Marušky přišel po německu(T5f)
hlásající jenom chválu všecku(T5f)
o kláštera nevýslovné kráse(T5f)
že se jí tam žije jako v ráji(T5f)
ani trochu že se nestýská jí(T5f)
po rodičích ani po domově(T5f)
zjitřil ještě v nitru Křemenově(T5f)
ránu která dosud nezhojena(T5f)
V okamžiku tom když mu jej žena(T5f)
překládala mhu měl před očima(T5f)
v těle s horkem střídala se zima(T5f)
bylo mu jak byl by z nenadání(T5f)
dostal pěstí do zpocených skrání(T5f)
Chtěl by na tom listě viděti(T5m)
stopy slz jež jeho dítěti(T5m)
z oka tryskly po domově steskem(T5f)
chtěl by z něho ne jen volal pouhý(T5f)
pláč než aby nezkrocené touhy(T5f)
úpěl nářkem po tom kraji českém(T5f)
po domečku rodném po zahrádce(T5f)
po pečlivém dobrém tatíčkovi(T5f)
Místo toho suše jen a krátce(T5f)
domova se několika slovy(T5f)
dotekla Muž sama sebe ptá se(T5f)
To že psala dcerka moje milá(T5f)
Možná li by tak se v krátkém čase(T5f)
domovině byla odcizila(T5f)
Tak li nyní již jak bude dál(T5m)
Bál se kláštera však že tak záhy(T5f)
jeho dítě svede s pravé dráhy(T5f)
toho přece jen se nenadál(T5m)
S Křemenem se všecko vůkol točí(T5f)
Ó že nemůž hned se rozjeti(T5m)
k jedinému svému dítěti(T5m)
na vlastní by přesvědčil se oči(T5f)
zlověstný list onen pravdu dí li(T5f)
V noci Křemen nezamhouřil oka(T5f)
vzdychal jen a sténal ze hluboka(T5f)
zdálo se mu lítostí že zšílí(T5f)
Příliš dlouho bylo Křemenovi(T5f)
čekati až do prázdnin Čím dřív(T5m)
o dcerce se plné pravdy doví(T5f)
tím je lépe pro něj takto živ(T5m)
nechce býti v nejistotě trapné(T5f)
Bázeň li pak jeho o dceru(T5m)
není lichá všecky síly napne(T5f)
aby hned ji vyrval klášteru(T5m)
Za týden jel Křemen za Maruškou(T5f)
V první chvíli když se hnul s ním vlak(T5m)
hrozná úzkost byla jeho družkou(T5f)
ale záhy když se jeho zrak(T5m)
půvabem těch krajův opájel(T5m)
jimiž železný s ním oř teď jel(T5m)
úzkost mizela a teď už v hrudi(T5f)
blahý pocit volnosti se budí(T5f)
Včera ještě poddán povinnostem(T5f)
a hle dnes už tak je svoboden(T5m)
jako v modré výši skřivan ten(T5m)
hrdélka jenž mnohým hýří skvostem(T5f)
Také obsah listu Maruščina(T5f)
zdá se mu teď přirozený zcela(T5f)
Ubohá co počíti si měla(T5f)
Jistě by tak psala každá jiná(T5f)
kdyby říkala jí do péra(T5m)
kterákoli zbožná řeholnice(T5f)
či snad sama matka kláštera(T5m)
Náhle Křemen ztajil v prsou dech(T5m)
úžasu nach zbarvil jemu líce(T5f)
z šedých par se před ním z nenadání(T5f)
vynořili horští velikáni(T5f)
odvěcí ti věrní strážci Čech(T5m)
Křemen který stále žil jen v kraji(T5f)
s obdivem a žasem patří na to(T5f)
na hlavách jak těchto obrů hrají(T5f)
světla paprsky a žhavé zlato(T5f)
na pyšná jim připínají čela(T5f)
Zpitý zrak se svezl v údolí(T5m)
sluch pak tuší jak tam hlaholí(T5m)
harmonie jež se rozzvučela(T5f)
kyvem zvonců skotu na hrdlech(T5m)
Jaký div že dítě nezkušené(T5f)
které nyní žije v krásách těch(T5m)
pro ně na domov si nevzpomene(T5f)
Volněj jede vlak jen malá chvíle(T5f)
a již Křemen u svého je cíle(T5f)
Dřív li dojat hor byl velebností(T5f)
nezvyklým teď zmámen ruchem oním(T5f)
jehož všude kolem něho dosti(T5f)
šťastně li se vyhne četným koním(T5f)
s povozy co stojí u nádraží(T5f)
do lidí v témž okamžiku vráží(T5f)
že se sotva stačí omlouvati(T5f)
nevýslovná teď jej úzkost chvátí(T5f)
že mu nikdo nechce rozumět(T5m)
na cestu když ptá se ke klášteru(T5f)
jako by tu byl už jiný svět(T5m)
jak by ani v Čechách nebyl věru(T5f)
A co bez rady tak stojí tady(T5f)
neznámý pán jakýs šedobradý(T5f)
poklepav mu na rameno lehce(T5f)
oslovil jej sladkou mateřštinou(T5f)
Vidím krajane že nikdo nechce(T5f)
rozuměti vašim otázkám(T5m)
Zdejší Němci od jakživa slynou(T5f)
neukrotným záštím proti nám(T5m)
jediným se slovem neprozradí(T5f)
čeština že neznáma jim není(T5f)
A my Češi Oj což my se rádi(T5f)
pochlubíme trochou švandročení(T5f)
jemuž na handlu nás naučili(T5f)
Jestliže se nezměníme záhy(T5f)
marny budou všecky naše snahy(T5f)
právem naši sousedé pak milí(T5f)
krčit budou nosy nad námi(T5m)
A co v klášteře teď neznámý(T5m)
přerušil proud řeči Mám tam dítě(T5f)
Tedy jste z těch otců zpozdilých(T5m)
kteří na svých dětech páší hřích(T5m)
do velké je vhánějíce sítě(T5f)
kterou lovci duší obezřelí(T5f)
na všech stranách u nás rozestřeli(T5f)
Mnohý otec nepomyslí ani(T5f)
z nepřátel že sesílených řad(T5m)
v budoucnosti vlastní dítě snad(T5m)
otcovské mu srdce nejtíž raní(T5f)
až se bude za to styděti(T5m)
že se v české narodilo chatce(T5f)
až se bude otci smát a matce(T5f)
mluvícím jen sprostou českou řečí(T5f)
Avšak dosti Vám snad nebezpečí(T5f)
nehrozí snad na svém dítěti(T5m)
nedočkáte bolesti se té(T5m)
Odpusťte že zarmoutil jsem vás(T5m)
vidím že to těžce nesete(T5m)
o něčem teď jiném mluvme zas(T5m)
Neznámý pak jal se Křemenovi(T5f)
ukazovat památnosti města(T5f)
mimo něž je právě vedla cesta(T5f)
ale ránu již mu svými slovy(T5f)
zasadil už nemůž zaceliti(T5f)
Křemen jde jak ve snách v duši cítí(T5f)
ostří výtky žel tak oprávněné(T5f)
myšlenka že na dcerušce svojí(T5f)
páše hřích krev do hlavy mu žene(T5f)
zraky zdvihnout od země se bojí(T5f)
Než se nadál v klášterní byl bráně(T5f)
Zabušilo srdce mu a skráně(T5f)
zrosil pot jeť jednou pod střechou(T5m)
s Maruškou Ach jaké bude asi(T5f)
s dcerkou shledání To útěchou(T5m)
pro něj skoro když mu vrátná hlásí(T5f)
češtinou až hrůza zkomolenou(T5f)
dívenky že u stolu jsou Páně(T5f)
uklidní se aspoň Uhladiv(T5m)
vlasy zpocené jež kryjí skráně(T5f)
chodí po chodbě Hle za tou stěnou(T5f)
jeho dcerka pobožně se modlí(T5f)
poklad bez něhož by nebyl živ(T5m)
Chodí chvíli u dveří zas prodlí(T5f)
na klíčovou dírku ucho klade(T5f)
slyší modlící se hlásky mladé(T5f)
mezi nimi Maruščin též tuší(T5f)
Náhle jak by proud jej polil vřelý(T5f)
u kaple se dvéře otevřely(T5f)
Co v tu chvíli dělo se mu v duši(T5f)
jaký rej v ní vířil myšlenek(T5m)
když tak schoulen v okna výklenek(T5m)
pozoroval dívek řadu dlouhou(T5f)
kterak v jeho srdci bázeň němá(T5f)
střídala se s radostí a touhou(T5f)
vylíčit mé péro síly nemá(T5f)
Maruško teď vzkřikl ale rázem(T5f)
oněměl ta kterou volal tak(T5m)
vzhlédla k němu zarděla se na zem(T5f)
upřevši pak rychle plachý zrak(T5m)
šla jak kdyby nebylo ho tady(T5f)
Chuďas Křemen nemůž s místa ani(T5f)
čekal až jej dcerka z nenadání(T5f)
uvidí že vytrhne se z řady(T5f)
k němu přiskočí a jak to zhusta(T5f)
dělávala doma jako dítě(T5f)
pověsí se na šíj mu a hbitě(T5f)
polibkem mu dlouhým zavře ústa(T5f)
Zatím hle se dcerka stydí zaň(T5m)
za jeho se šatstvo stydí chudé(T5f)
za tu jeho hrubou tvrdou dlaň(T5m)
Křemen myslí nejlépe že bude(T5f)
klášterní když ihned za ním dvéře(T5f)
zapadnou a on se bez prodlení(T5f)
na nádraží opět odebéře(T5f)
ale hned zas úmysl svůj mění(T5f)
neodejde promluví s ní dřív(T5m)
Kterak jen byl bláhový Ký div(T5m)
nenadálým jeho zjevem li tu(T5f)
dívka byla pomatena zcela(T5f)
Nevěděla ani snad co dělá(T5f)
Ach vždyť ani neměla by citu(T5f)
kdyby toho zapřela jenž vezdy(T5f)
hotov byl jí snésti s nebe hvězdy(T5f)
Za hodinu jedna z řeholnic(T5m)
uvedla jej do hovorny v níž(T5m)
oko jeho nevidělo nic(T5m)
nežli velký mezi okny kříž(T5m)
několik pak židlí kolem stolu(T5f)
Chvíli byl tam sám pak dveřmi tiše(T5f)
vklouzla jeho Maruška a spolu(T5f)
sestry dvě z nichž jedna abatyše(T5f)
Ó že neposlechl hlasu jen(T5m)
radícího by se vrátil domů(T5f)
Mohl aspoň zůstat ušetřen(T5m)
scény při níž srdce pukalo mu(T5f)
Jeho dcerka jeho Maruška(T5m)
která jemu celým byla světem(T5f)
u jejíhož probděl u lůžka(T5m)
mnohou noc a rozechvělým retem(T5f)
šeptal modlitbu když jenom málo(T5f)
zlověstným jí ohněm čílko vzplálo(T5f)
Maruška jíž ústka švitořivá(T5f)
líbával jak probudil se den(T5m)
před jeho teď políbením skrývá(T5f)
v náruči se chladných cizích žen(T5m)
A když na domluvný jejich hlas(T5m)
rty se dotkla jeho ruky hned(T5m)
pečlivě si utřela je zas(T5m)
jak by smrtící z ní dýchal jed(T5m)
Křemen chvíli stál jak zkamenělý(T5f)
nepromluvil vzdech se vydral pouze(T5f)
ze rtů jež se zimničně mu chvěly(T5f)
v nezkrotné teď náruč rozpial touze(T5f)
a když jeho před objetím zase(T5f)
za jeptišky dcerka ukryla se(T5f)
vyřítil se ze dveří a dál(T5m)
prchal chodbou ze vrat na ulici(T5f)
pot se hnal mu po zardělém líci(T5f)
v šíleném pak běhu neustal(T5m)
až teď v širém ocitnul se poli(T5f)
Dlouho bloudil venku málo však(T5m)
ohlížel se krásné na okolí(T5f)
jeho krví podlitý byl zrak(T5m)
stále upřen k zemi v sluch mu též(T5m)
nešvitoří píseň skřivanova(T5f)
jež se nese s modré výše než(T5m)
stále bouří v něm ta hrozná slova(T5f)
jimiž neznámý byl krajan před ním(T5f)
odhalil Čech trudnou budoucnost(T5m)
není li z těch zbloudilcův on jedním(T5f)
kteří stavět pomáhají most(T5m)
po němž děti české dědiny(T5m)
přecházejí v náruč ciziny(T5m)
jak je bídný Ó že Anna drahá(T5f)
nevzala ho raděj dříve k sobě(T5f)
nežli ve vlastního dítka vraha(T5f)
proměnil jej osud v kruté zlobě(T5f)
Jak je bídný Oč by bylo lépe(T5f)
kdyby žlutá hlína tížila ho(T5f)
do níž jeho zahrabali blaho(T5f)
jeho Annu Ó že ještě tepe(T5f)
ubohé to jeho srdce které(T5f)
zasáhly již rány tisíceré(T5f)
Pásmo trudných myšlenek se náhle(T5f)
přetrhlo když ve sluch nešťastníka(T5f)
zalehlo teď zapísknutí táhlé(T5f)
V Křemenovi ve chvíli tu vzniká(T5f)
myšlenka zda neměl by se snad(T5m)
pádícímu tamto rychlíku(T5m)
v náruč vrhnouti a ve mžiku(T5m)
ubohý tak život dokonat(T5m)
Myšlenka jen že by z jeho činu(T5f)
přihnala se bída na rodinu(T5f)
od skoku jej zdržela a světu(T5f)
vrátila chvěl na celém se těle(T5f)
mimo něj když v závratném teď letu(T5f)
bouřil vlak a když už zmizel v dýmu(T5f)
oči zkalené a zkrvavělé(T5f)
vděčně zdvihl k nebi jako by mu(T5f)
činil díky na dnešní že pouti(T5f)
nedalo mu v hříchu zahynouti(T5f)
Rozhlédl se Co v tom světě krásy(T5f)
o níž pějí steré ptačí hlasy(T5f)
chvalozpěv A hle on z toho ráje(T5f)
před chvílí chtěl prchnout bez rozvahy(T5f)
v neznámé chtěl odejíti kraje(T5f)
osudné chtěl překročiti prahy(T5f)
za nimiž už čas se neměří(T5m)
Proč by zoufal hynul v beznaději(T5f)
čas že tento lékař nejmocnější(T5f)
sílu svou též jeho na dceři(T5m)
ukáže a změní mysl její(T5f)
otcovu pak bolest ukonejší(T5f)
Ach vždyť ztraceno nic ještě není(T5f)
Domů odjede a postará se(T5f)
aby jemu klášter bez prodlení(T5f)
vydal dceru až jen zase bude(T5f)
u tatíčka ve světničce chudé(T5f)
nevábena lichou nádherou(T5m)
zajisté se v krátkém změní čase(T5f)
Křemen ožil novou důvěrou(T5m)
jeho duch zas nových nabyl sil(T5m)
do města však které urvalo mu(T5f)
jeho dítě již se nevrátil(T5m)
jak byl zvyklý byltě dráhy sluhou(T5f)
po trati šel na stanici druhou(T5f)
odtud pak se vlakem vrátil domů(T5f)
K zemi snesla se svými se taji(T5f)
tichá noc s ní luny vzešel jas(T5m)
ke svému když domku Křemen zas(T5m)
po trati šel volně od nádraží(T5f)
Vědomí že v rodném zas je kraji(T5f)
srdce jeho nevýslovně blaží(T5f)
Ach co jen už nachodil se tudy(T5f)
V mrazu vražedném i v děsném žáru(T5f)
ves kdy život zmírá v suchopáru(T5f)
tmavou nocí blesk li šlehá rudý(T5f)
stoleté když duby vichr kácí(T5f)
on vždy tudy musí za svou prací(T5f)
Co tu proň je vůkol vzpomínek(T5m)
O života útrapách i kráse(T5f)
mluví k němu každý kamínek(T5m)
bezcílnou jenž hmotou jiným zdá se(T5f)
V tomto záhybu rok tomu nyní(T5f)
muže zachránil jenž zrazen ženou(T5f)
jeho Marty dávnou přítelkyní(T5f)
pod vlakem smrt hledal vytouženou(T5f)
Jak se zachvěl při vzpomínce na to(T5f)
Ejhle zdali sám též dnešní den(T5m)
zbabělcům těm nebyl podoben(T5m)
kteří po osudu prvé ráně(T5f)
zoufale hned odvrhují zbraně(T5f)
a svůj život zahazují v bláto(T5f)
Náhlým blahem zajásal teď v duchu(T5f)
známé zvuky signálu vždyť zněly(T5f)
s jeho domku zalétly mu k uchu(T5f)
domeček ten jeho osamělý(T5f)
blízko již v něm zlatý klid mu kyne(T5f)
Za celý den na svou ženu ani(T5f)
nevzpomněl si pro starosti jiné(T5f)
Jistě zpráva o Marušce raní(T5f)
také ji však zda též nevyléčí(T5f)
z chorobné jí lásky k cizí řeči(T5f)
Ba vždyť její nejvíce to vinou(T5f)
Maruška že zhrdla domovinou(T5f)
její vinou to a Herrmannovou(T5f)
Ať je za to Němec onen klet(T5m)
Co k nim Herrmann přestal docházet(T5m)
k životu chuť Křemen cítí novou(T5f)
mocně zase denní po práci(T5m)
krb jej k sobě vábí domácí(T5m)
Také teď se těší jak si v klidu(T5f)
doma pohoví jak zapomene(T5f)
brzy na všecku tu lidskou bídu(T5f)
duha míru jak se nad ním sklene(T5f)
A hle tu již domek Právě v síni(T5f)
ozvaly se kroky Marta snad(T5m)
Ach ta jistě šla již dávno spat(T5m)
Straka je to hlídač který nyní(T5f)
koná za něj službu Člověk ten(T5m)
posvítil si ve tvář Křemenovi(T5f)
a jak jeho zjevem pomaten(T5m)
sotva těmi přivítal jej slovy(T5f)
To jste vy Ba já jsem spí má žena(T5f)
Ticho bylo po té malou chvíli(T5f)
Neslyšíte Ptám se žena spí li(T5f)
Nevím jak bych řekl vám tu věc(T5m)
Můj ty Bože ale pravda přec(T5m)
nemůže vám býti zamlčena(T5f)
Co se stalo ptá se Křemen plaše(T5f)
Rychle mluvte Pryč je žena vaše(T5f)
a s ní ztratil traťmistr se též(T5m)
Jako když jej pěstí udeří(T5m)
zavrávoral Křemen do dveří(T5m)
šeptaje jen Lež to pouhá lež(T5m)
Ale sotva vkročil do světnice(T5f)
poznal hned že muž ten pravdu děl(T5m)
nad spoustou již tady uviděl(T5m)
na smrt jemu zesinala líce(T5f)
skříně dvě i truhla zotvírány(T5f)
z nich pak všecko ztratilo se šaty(T5f)
prádlo peníze i kroužek zlatý(T5f)
který dostal od ubohé Anny(T5f)
Na stole pak našel lístek malý(T5f)
Nehledej mne Jediné mám přání(T5f)
bychom se již nikdy neshledali(T5f)
Klesl na židli a oči dlaní(T5f)
zakryl si však za málo již chvil(T5m)
se svého se místa vzchopil prudce(T5f)
vyšel na trať a tam promluvil(T5m)
na Straku jenž na vlak čekal v budce(T5f)
Vystřídám vás jděte si jen domů(T5f)
Straka dal mu svítilnu a záhy(T5f)
zmizel ve tmě Vzduch byl klidný vlahý(T5f)
z dáli jak by duněl rachot hromu(T5f)
nákladní to vlak se rychle blíží(T5f)
Teď už nezní hukot onen temně(T5f)
nyní blízko Křemena již země(T5f)
zachvívá se pod ohromnou tíží(T5f)
Svítilnu teď Křemen odhodiv(T5m)
na koleje vrhl se Však div(T5m)
V ráz teď mocnou uchopen je paží(T5f)
zdvižen s kolejí a odhozen(T5m)
nadarmo se vymknouti jí snaží(T5f)
bezmocně se třtinou třese jen(T5m)
vida kterak netvor kovový(T5m)
který mohl rázem rozdrtiti(T5f)
života mu těžké okovy(T5m)
mimo něj se s hlukem do tmy řítí(T5f)
A když hukot vlaku zmíral v dáli(T5f)
Straka který v nejistotě má li(T5f)
domů jít či zůstat u přítele(T5f)
vrátil se a přišel právě v čas(T5m)
ubožáka jenž se dosud třás(T5m)
v domek odvedl a do postele(T5f)
uložil Noc Křemen blouznil celou(T5f)
v horečce a teprve když den(T5m)
oknem smál se v jizbu osamělou(T5f)
klesl v spánek bděním přemožen(T5m)
Po té hrozné noci Křemena(T5m)
dlouhá nemoc upoutala k lůžku(T5f)
proto rychle psali pro Marušku(T5f)
Dívka přijela a proměna(T5m)
stala se s ní rázem brzy zcela(T5f)
na klášterní život zapomněla(T5f)
na nic ani myslit nedovede(T5f)
nežli tatíčkovo na pohodlí(T5f)
u jeho se lůžka stále modlí(T5f)
často líbá tváře jeho bledé(T5f)
Posléz přece přirozená síla(T5f)
nad nemocí trapnou zvítězila(T5f)
Obvyklou zas Křemen službu koná(T5f)
ale často smutně hlavu sklání(T5f)
často oči zakrývá si dlaní(T5f)
více bolesti než rána ona(T5f)
kterou jemu Marta zasadila(T5f)
a jež dosud zahojena není(T5f)
působí mu hrozné pomyšlení(T5f)
že zas brzy dceruška mu milá(T5f)
odejde a zůstaví jej hoři(T5f)
Často již byl odhodlán že s dcerou(T5f)
rozhodně si o tom pohovoří(T5f)
obavou však vždy byl zdržen sterou(T5f)
Konečně se jazyk rozvázal mu(T5f)
Večer byl a Maruška teď právě(T5f)
dozpívavši vroucně slova žalmu(T5f)
který Křemen slýchával tak rád(T5m)
na lůžko se chtěla odebrat(T5m)
a jak nyní k tatíčkově hlavě(T5f)
sklonila se chtíc jej polibit(T5m)
vášnivě ji náhle v náruč chyt(T5m)
zlíbal ji a šeptal zajíkavě(T5f)
Maruško kdy zas mne opustíš(T5m)
S údivem se zahleděla naň(T5m)
potom ke rtům tisknouc jeho dlaň(T5m)
zavzlykala Nikdy nikdy již(T5m)
Po těch slovech jaká to jen změna(T5f)
Myšlenky se trudné daly v let(T5m)
ve chvíli tu sotva viděl svět(T5m)
šťastnějšího muže nad Křemena(T5f)
náhle uprostřed čtyř jeho stěn(T5m)
bylo jemu těsno musil ven(T5m)
do přírody boží v noční chlad(T5m)
hlasitě by mohl zajásat(T5m)
Minula tři léta Mír jenž zas(T5m)
usídlil se v domku Křemenově(T5f)
ničím není rušen celý čas(T5m)
v pokoji tam žije otec s dcerou(T5f)
a když chmury v duši se mu derou(T5f)
na chudičkém pod jasmínem rově(T5f)
pokleká tam u milené ženy(T5f)
vždy zas nalezne mír vytoužený(T5f)
Po třech letech klid ten porušen(T5m)
příhodou byl zvláštní z nenadání(T5f)
Bouřlivý byl smutný zimní den(T5m)
po delší již dobu slunce ani(T5f)
neukázalo své tváře zemi(T5f)
nebe stále plno mraků z nich(T5m)
v chomáčích se hustých sypal sníh(T5m)
Po trati šel Křemen náhle v chůzi(T5f)
ustal však když uviděl pln hrůzy(T5f)
lidské tělo mezi kolejemi(T5f)
Hned zas zrychlil krok však poděšeně(T5f)
vzkřikl teď zřelť ve tvář svojí ženě(T5f)
Jaký pohled Statná žena kdysi(T5f)
pouhou kostrou veta po vší kráse(T5f)
špinavý a zvetšelý jí šat(T5m)
s hubeného těla v hadrech visí(T5f)
z očí hledí zoufalství a hlad(T5m)
Beze slova k ní se naklonil(T5m)
a že neměla ni tolik sil(T5m)
se země by sama vzchopila se(T5f)
v náruč pojal ji a nesl domů(T5f)
Maruška ni uvěřiti tomu(T5f)
nemohla že je to matka její(T5f)
zplakala by nad ní nejraději(T5f)
na pokyn však otcův potlačila(T5f)
slzy a hned vyšla ze dveří(T5m)
aby jako hospodyňka čilá(T5f)
připravila pro ni večeři(T5m)
Chvíle oné Marta ke zpovědi(T5f)
užila jí vázl v prsou dech(T5m)
zimničně se rtové třásli bledí(T5f)
když se jala o útrapách všech(T5m)
vyprávěti kterých zakusila(T5f)
Herrmann jenž se brzy nabažil(T5m)
její lásky prostopášně žil(T5m)
ji pak mořil hladem všecka síla(T5f)
rychle že se ztrácela jí z těla(T5f)
nejednou se domů vrátit chtěla(T5f)
ale stud ji zdržel teprve(T5m)
nedávno když Herrmann v opilosti(T5f)
surově ji ztýral do krve(T5m)
rozhodla se že se rázem zhostí(T5f)
života jenž byl jí břemenem(T5m)
v rodnou pak by pohřbili ji zemi(T5f)
s velkou bídou dovlekla se sem(T5m)
smrt by našla mezi kolejemi(T5f)
Za té řeči za dubovým stolem(T5f)
seděl Křemen mlčky beze slova(T5f)
nehnutě jak socha mramorová(T5f)
ale srdce zmíralo mu bolem(T5f)
Když pak chorá žena slabým hlasem(T5f)
zašeptala Těžce zhřešila sem(T5f)
vím že pro mne není slitování(T5f)
slzám pak už nebránil se ani(T5f)
osmáhlá jež smáčely mu líce(T5f)
rychle vstal a v náhlé citů změně(T5f)
ruku stiskl ubohé té ženě(T5f)
Ve chvíli tu vešla do světnice(T5f)
Maruška a na stůl postavila(T5f)
prostou chudou večeři V témž čase(T5f)
nad talíř jak Marta nahnula se(T5f)
poslední ji opustila síla(T5f)
tvrdý spánek sklížil víčka jí(T5m)
Darmo otec s dcerou čekají(T5m)
až se vzbudí V pozdní noční době(T5f)
na své Křemen odnesl ji lože(T5f)
sám pak teprv k ránu na rohože(T5f)
do komůrky těsné lehl sobě(T5f)
Silné dojmy kterých zažil dnes(T5m)
s víček jemu spánek odháněly(T5f)
myšlenky se honily mu v hlavě(T5f)
teprv když se vršky stromů rděly(T5f)
pod polibky slunce na nebes(T5m)
klenutí jež vyhouplo se právě(T5f)
snět se holá v mrazném chvěla vánku(T5f)
smiloval se nad ním bůžek spánku(T5f)
na krátko však pouze brzy zas(T5m)
Maruščin jej rozechvělý hlas(T5m)
volal k loži Marty zmírající(T5f)
Přišel pozdě nežila již žena(T5f)
ale úsměv v zesinalém líci(T5f)
hlásal mu že šťastna zemřela(T5m)
od zklamaného když manžela(T5m)
těžká vina ta jí odpuštěna(T5f)