Před dvěma lety cestou kde jdu teď(J5m)
šli od Sychrova z rána oborou(J5m)
dva milující Ona opřena(J5m)
o jeho rámě světlý klobouček(J5m)
ze samých krajek jemně žlutavých(J5m)
kryl tmavou kadeř která nad čelem(J5m)
a kolem skrání lehce zvlněna(J5m)
v stín bílé její čelo vrhala(J5m)
Kol štíhlých údů tmavohnědý plášť(J5m)
moderní tenkrát s dvěma přeskami(J5m)
jež kmitaly pod mašlí velikou(J5m)
z bělavých krajek dívce na krku(J5m)
V své pravé ruce velký slunečník(J5m)
jímž v chůzi časem hrábla do písku(J5m)
a levou ruku majíc vloženu(J5m)
v mužovo rámě stále hovoříc(J5m)
a velkým okem hledíc na něho(J5m)
šla krokem lehkým jako chodí laň(J5m)
Jí bylo asi osmnácte jar(J5m)
as právě tolik její průvodčí(J5m)
oč vedle ní se starším býti zdál(J5m)
Byl bled a jako vzrušen mlčky šel(J5m)
po její boku zdál se smuten být(J5m)
a pohled jeho jenž byl zasmušen(J5m)
na malou její ruku upřen byl(J5m)
On ruku její drže v ruce své(J5m)
s drobnými její prstíky si hrál(J5m)
a nevěda snad ani otáčel(J5m)
prsténkem drobným s tmavým kamenem(J5m)
Přes rameno měl přehozený plášť(J5m)
a na řemenu pouzdro s kukátkem(J5m)
Teď přišli k vrátkám která otevřel(J5m)
a oba dál se dali úvozem(J5m)
až ku koleji přišli na trati(J5m)
jež cestu jejich dále křížila(J5m)
Tam bílý domek chudou stanici(J5m)
jež osamělá stojí na svahu(J5m)
jak minuli tu oba najednou(J5m)
se obrátili zpátky k Sychrovu(J5m)
a hleděli naň dlouho V oboře(J5m)
na louce dole v krásném údolí(J5m)
se pásla zvěř pár bílých jelenů(J5m)
na slunci v trávě hrál si vesele(J5m)
a z porostlého chlumu na louku(J5m)
laň vyváděla mladá kůzlata(J5m)
jež u potoka zastavila se(J5m)
a poslouchala někde za vrchem(J5m)
jak hajný troubil a jak pískal vlak(J5m)
a zavolala někde kukačka(J5m)
Od louky jež jak řeka zelená(J5m)
se proplétala mezi tmavými(J5m)
a porostlými kopci po stráních(J5m)
se zabělela někdy pěšinka(J5m)
a stromy kmitnul štíhlý gloriet(J5m)
A nejvýš pozvedal se nade vším(J5m)
sychrovský zámek v tmavé zeleni(J5m)
dvě věže jeho a štít gothický(J5m)
se leskly v slunci s věže čtyrhranné(J5m)
jež vysoko nad řadou komínů(J5m)
a vikýřů a lesknoucích se střech(J5m)
se zvedala v ten modrojasný vzduch(J5m)
se velký prapor zmítal vesele(J5m)
A pod zámkem zřít bylo úryvek(J5m)
bělavé cesty níže v oboru(J5m)
a se švýcarskou střechou hostinec(J5m)
a verandu se štíhlou věžičkou(J5m)
a širokými okny drobných skel(J5m)
zřít bylo jasně stromů zelení(J5m)
Na břidlicových střechách sálaly(J5m)
paprsky slunce z posečených luk(J5m)
se chvěla vůně sena čistý vzduch(J5m)
byl prosycený vůní otavy(J5m)
a svěžestí a ptactva jásáním(J5m)
A ti dva kteří stáli na trati(J5m)
si pohleděli dlouho do očí(J5m)
a nemluvíce slova dále šli(J5m)
údolím kterým potok teče dál(J5m)
za viaduktem kterým protéká(J5m)
až v Slavíkovské luzné údolí(J5m)
V těch lesích kolem ptáci zpívali(J5m)
a hučel potok skrytý v olšinách(J5m)
a nedaleko ve Třtí klepal mlýn(J5m)
Pěšinka byla úzká po stráni(J5m)
a oba šli teď mlčky za sebou(J5m)
dřív ona ve svém bílém kloboučku(J5m)
a za ní on sňal klobouk s hlavy své(J5m)
a podpíral se mlčky o deštník(J5m)
Já tenkrát přijel z Prahy na léto(J5m)
a na procházce jednou v oboře(J5m)
jsem viděl je jak v slunce západu(J5m)
na lávce jedné spolu seděli(J5m)
a držíce se němě za ruku(J5m)
v dál přes údolí zřeli na Ještěd(J5m)
jenž modravý se zvedal z obzoru(J5m)
V den druhý jsem je spatřil v zahradě(J5m)
když nad fontánou v teplém skleníku(J5m)
házela drobty zlatým rybičkám(J5m)
a drobty když jí došly v usmání(J5m)
jim slunečníkem vodu zčeřila(J5m)
Pak v restauraci vídal jsem je zas(J5m)
jak sedávali vedle u stolu(J5m)
buď dopoledne nebo na večer(J5m)
Mluvili spolu málo hleděli(J5m)
si pouze v oči nebo za ruce(J5m)
se drželi a usmívali se(J5m)
jak vždy dvě srdce když se naleznou(J5m)
a sama sobě v lásce dostačí(J5m)
a sama sobě celým světem jsou(J5m)
A dnes to vím nad slávu vavříny(J5m)
a populárnost nad šum potlesku(J5m)
je věrné srdce ženy neboť to(J5m)
je hluboké jak moře s bájnými(J5m)
a vznešenými svými poklady(J5m)
že mocní toho světa chudi jsou(J5m)
před takým srdcem jako žebráci(J5m)
Je srdce ženy víc než koruna(J5m)
a řády více nežli tuší svět(J5m)
a více nežli král ti může dát(J5m)
Vše vyjma oné lásky veliké(J5m)
té která dá za úsměv drahých rtů(J5m)
krev srdce svého duši duše své(J5m)
vše ostatní je prázdné pozlátko(J5m)
pod kterým srdce v prázdnu zoufalém(J5m)
den ze dne chudé bídné umírá(J5m)
byť na prsou se řády třpytily(J5m)
když srdce je však prázdná holá poušť(J5m)
bez jediného lásky usmání(J5m)
Já nevěděl kdo byli oni dva(J5m)
Já tušil pouze že to milenci(J5m)
či manželé již někde z ciziny(J5m)
sem přišli trávit sladké libánky(J5m)
a sníti v svůdném přítmí procházek(J5m)
snít hlavu vedle hlavy trhati(J5m)
květ pomněnky na březích potoka(J5m)
a líbat drahé rty a němě ssát(J5m)
jich sladký dech svou duší opilou(J5m)
V tom trudném žití plném strádání(J5m)
a hořkých útrap lží a bolestí(J5m)
to nejvyšším je štěstím milován(J5m)
jsa z duše opět z duše milovat(J5m)
a v letní den ve sladké samotě(J5m)
po měkké trávě smaragdových luk(J5m)
a v žlutém písku svůdných procházek(J5m)
v motýla spěchu vážek poletu(J5m)
se probíhat s bytostí nejdražší(J5m)
s ní jedno cítit dýchat jeden vzduch(J5m)
a poslouchati stejný lesů šum(J5m)
a žežulčino táhlé volání(J5m)
a zahoukání skalních holubů(J5m)
ťukání datla drozda popěvek(J5m)
i monotonní hukot na jeze(J5m)
Já vida jejich štěstí bez konce(J5m)
jsem v duchu s nimi prožil celý ráj(J5m)
a všechno štěstí lásky může li(J5m)
to velké štěstí člověk chápati(J5m)
A bývalo mi divno kolikrát(J5m)
když vídal jsem je sedět na lávce(J5m)
kde před rokem já se svou milou též(J5m)
jsem seděl kdys a ústa milenky(J5m)
a její oči tiše líbával(J5m)
a poslouchával její šeptání(J5m)
o věčné lásce nyní bývala(J5m)
mi nevýslovně smutnou vzpomínka(J5m)
že ono dítě drahé její tvář(J5m)
a čelo ústa drahý obličej(J5m)
mé milé zatím líbá její muž(J5m)
když zapomněla za ten jeden rok(J5m)
že víc mi byla nežli v životě(J5m)
se někdy dozví nebo pochopí(J5m)
A nyní vida na té lavičce(J5m)
dvě hlavy k sobě něžně schýlené(J5m)
a ústa která právě přede mnou(J5m)
ustala asi v žhoucím líbání(J5m)
já přál těm dvěma z celé duše své(J5m)
by jejich štěstí déle trvalo(J5m)
a budou li kdy z blouznění a snů(J5m)
a opojení svého vzbuzeni(J5m)
by probuzení ono nebylo(J5m)
jim hrozným jako někdy bylo mně(J5m)
A zatím oni jako vždycky klep(J5m)
kol neznámých když nelze vypátrat(J5m)
ni postavení jejich ničeho(J5m)
ni jména stavu nebo jiného(J5m)
co vedlo by ku jejich poznání(J5m)
už vystrkoval svoje tykadla(J5m)
tak neznámi jak objevili se(J5m)
odešli jednou z rána oborou(J5m)
ku Slavíkovu v krásné údolí(J5m)
kde starý mlýn jak v zašlých idylách(J5m)
ukrytý v stromech klape do ticha(J5m)
jež bývá rušeno jen hučením(J5m)
rozlehlých hájů datla ťukáním(J5m)
do kůry stromů ptáka přeletem(J5m)
a táhlým třením větve o větev(J5m)
V tom Slavíkovském tichém údolí(J5m)
ni neuslyšíš hlasu člověka(J5m)
a kdybys maně někdy zbloudil tam(J5m)
tu řekneš Je tu jako v pohádce(J5m)
kde mimo žití stromů ostatní(J5m)
je život jako dávno zakletý(J5m)
A nebýti tu slavných západů(J5m)
když hasne den ve zlaté záplavě(J5m)
a v bájném lesku barev nádherných(J5m)
a večer že se srdce sevře ti(J5m)
tak smuten padá v celé údolí(J5m)
tu řekl bys Zde se vším životem(J5m)
se zdá sám čas že usnul před lety(J5m)
A večer byl ti dva jak odešli(J5m)
se nevraceli minul druhý den(J5m)
a třetí čtvrtý oni zapadli(J5m)
co hádali se lidé v Sychrově(J5m)
o dalších cestách lidí neznámých(J5m)
V pokoji který obývali tu(J5m)
a odkud krásná širá vyhlídka(J5m)
byl zaplacený účet malý vak(J5m)
a cizí dámy malé střevíčky(J5m)
Že nechali tu plnou kabelu(J5m)
to hádáno že záhy přijdou zpět(J5m)
či pošlou si snad pro ni odněkud(J5m)
Snad řekli jedni vyšli na Ještěd(J5m)
z Českého Dubu a dál za Světlou(J5m)
a z Liberce pak drahou bůh ví kam(J5m)
Kdož ale ví Snad chtěli přijít zas(J5m)
a někdo změnil cesty jejich směr(J5m)
a řekl jim zda podívali už(J5m)
se na Trosky v tom jsouce okolí(J5m)
a dobrodružní oni touristé(J5m)
jej poslechli tak jiní hádali(J5m)
Však někteří kdo v obou viděli(J5m)
hrdiny dramat nebo románů(J5m)
ti hádali že v onom případě(J5m)
se zcela jistě jedná o únos(J5m)
Snad oba dva i v horském zákoutí(J5m)
a daleko od svého domova(J5m)
se necítili dosti v bezpečí(J5m)
a podle všeho nejspíš tušili(J5m)
že stihatelé jsou jim na stopě(J5m)
A o to jen se lidem jednalo(J5m)
zda unesl on chudý dědičku(J5m)
velkého panství nebo naopak(J5m)
on boháč unes dcerku měšťanskou(J5m)
Ty oba druhy smělé zápletky(J5m)
horlivé měly všude zastance(J5m)
A jiní zas těch bylo nejvíce(J5m)
své obraznosti uzdu pustili(J5m)
jež pracovala silou veškerou(J5m)
Tu hádáno že asi nejspíše(J5m)
dva milenci to byli nešťastní(J5m)
již v Slavíkově spolu našli smrt(J5m)
a předčasný hrob jeden společný(J5m)
Ba vyskyt se i osamělý hlas(J5m)
jenž jak to bývá se vší jistotou(J5m)
prý někde tvrdil že se zdálo mu(J5m)
jakoby v onen večer z údolí(J5m)
byl střelnou ránu z lesa zaslechl(J5m)
Tak vytvořeny celé romány(J5m)
a vedle příhod hrůzně tragických(J5m)
se ozvala i mnohá historka(J5m)
jež kořeněna byla humorem(J5m)
Tak povídalo se i domácí(J5m)
i cizí hosté tím se bavili(J5m)
leč jako vždy pak všednělo i to(J5m)
Za týden asi všude řeklo se(J5m)
že z okolí kdos jako tourista(J5m)
je potkal kdesi v Saském Švýcarsku(J5m)
a druhý den prý zcela určitě(J5m)
je náhodou prý viděl v Drážďanech(J5m)
když ale on byl v jiném klobouku(J5m)
a ona zase měla jiný plášť(J5m)
a s nimi pán byl s jakous matronou(J5m)
se po Brühlově vedli terrase(J5m)
a sednuvše si potom ke stolku(J5m)
tam v restauraci klidně svačili(J5m)
To střízlivý byl konec románu(J5m)
a všednější než kdo si mohl přát(J5m)
Tím konec nastal bájným domyslům(J5m)
a romantickým choutkám začalo(J5m)
se mluviti už také o jiném(J5m)
A místní odbor Školské Matice(J5m)
když uspořádal jakous zábavu(J5m)
tu zaujala ona mysle všech(J5m)
a před i po ní dlouho mluvilo(J5m)
se o bohatém její programu(J5m)
o toilettě té či oné z dam(J5m)
o čtverylce již kdosi neuměl(J5m)
a o slečně jež na té zábavě(J5m)
přebrala známost kamarádky své(J5m)
Tak minul srpen z letních bytů už(J5m)
se stěhovati začli do Prahy(J5m)
a koncem září kdy už bílé mhy(J5m)
si uléhaly zvolna na Sychrov(J5m)
a nastal déšť jenž dlouho potrval(J5m)
tu nevýslovně smutno bývalo(J5m)
v té žloutnoucí a mrtvé oboře(J5m)
a na procházkách v parku zámeckém(J5m)
kde rozmočeným blátem sychravý(J5m)
a mrazný vítr s deštěm divě štval(J5m)
a honil listí sváté se stromů(J5m)
Z celého parku ukládaly se(J5m)
rostliny drahé v teplé skleníky(J5m)
a kára na níž vozili je tam(J5m)
brázdila těžce rýhou hlubokou(J5m)
rozmoklé bláto stezek po parku(J5m)
V oboře z dlouhých smutných údolí(J5m)
si teskně hvízdal vítr sychravý(J5m)
v němž klátily se stromů vrcholky(J5m)
a černé sosny z mladé mýtiny(J5m)
pochmurně hlavou vážnou kývaly(J5m)
a hučely jak v píseň pohřební(J5m)
tak bolestnou že člověk bezděky(J5m)
když slyší ji se nad ní zadumá(J5m)
a pomyslí si co je život náš(J5m)
v přírody věčné věčném přerodu(J5m)
Byl první říjen Z rána na lukách(J5m)
se jinovatkou tráva potáhla(J5m)
leč dopoledne slunce probralo(J5m)
se ze šedivých těžkých oblaků(J5m)
a den byl jasný Vzduchem létala(J5m)
babího léta vlákna ztrhaná(J5m)
a jinovatka záhy roztála(J5m)
Já ještě večer před svým odjezdem(J5m)
jsem rozloučit se zašel s oborou(J5m)
se všemi místy kde jsem za léta(J5m)
skládával básně a si vzpomínal(J5m)
Na stezkách kde jsem v zamyšlení šel(J5m)
vysoko listí bylo nastláno(J5m)
jež hůlkou svou jsem časem rozhodil(J5m)
a poslouchal jak měkce ovlhlé(J5m)
si kolem cesty opět uléhá(J5m)
Můj krok byl tichý jako duše má(J5m)
kde bylo smutno jak v té jeseni(J5m)
a bylo mně že někdo jako já(J5m)
v mé duši zašlapává žloutnoucí(J5m)
a suché listy zašlých vzpomínek(J5m)
Tak došel jsem k té straně obory(J5m)
jež otevřena jako arena(J5m)
je obrácena proti západu(J5m)
Tam used jsem na známou lavičku(J5m)
kde nejraděj jsem v létě sedával(J5m)
Na stráni za mnou tmavé kameny(J5m)
kol nastaveny byly porůznu(J5m)
jak na židovských bývá hřbitovech(J5m)
Přede mnou velký rozložitý buk(J5m)
a pode mnou byl rozhled široký(J5m)
na zakřivené táhlé údolí(J5m)
na jehož dně se louka s pasekou(J5m)
tak zatáčí jak velká podkova(J5m)
Přede mnou dolů srázná příkrá stráň(J5m)
malými smrčky sem tam javorem(J5m)
a doubkem nebo břízou porostlá(J5m)
U paty stráně trochu na levo(J5m)
vodárna jež má střechu švýcarskou(J5m)
přes potok lávka bílé stavidlo(J5m)
jež obráží se s lávkou ve vodě(J5m)
pak louka za níž příkrý tmavý chlum(J5m)
nad kterým v dáli rovná linie(J5m)
vzdálených polí s nízkým lesíkem(J5m)
a vesnicí jež kryta topoly(J5m)
za nimiž v dálce Ještěd pochmurný(J5m)
se v modro zvedá čelem kamenným(J5m)
Od chlumu v levo přiléhaje naň(J5m)
a s protější jej strání spojuje(J5m)
údolí dělí štíhlý viadukt(J5m)
železné dráhy s patrem dvojitým(J5m)
jímž za oborou potok protéká(J5m)
Oblouky jeho viděti je dál(J5m)
jak údolí se v levo zatáčí(J5m)
a vidět v nich i bílé domky Třtí(J5m)
Za nevelikou onou vesnicí(J5m)
zas táhlé vrchy za nimi vždy kouř(J5m)
je z českodubské vidět továrny(J5m)
A od Třtí v levo stále údolím(J5m)
je neviděný odsud Slavíkov(J5m)
Na druhém konci dlouhé podkovy(J5m)
hned za oborou z louky po stráni(J5m)
je Radostín kde nad vše stavení(J5m)
vyniká jedno z cihel červených(J5m)
a dole školy nová se starou(J5m)
Byl večer v tmavě fialový šat(J5m)
se Ještěd oděl v slunce západu(J5m)
a západ celý zdál se krvácet(J5m)
A já si tady vzpomněl na všecko(J5m)
co na té lávce před tím obrazem(J5m)
jsem procítil a prosnil tolikrát(J5m)
Mně bylo že má milá vedle mne(J5m)
jak druhdy sedí dívá se mi v tvář(J5m)
a říká Jaký večer hochu můj(J5m)
že chtěla bych tu věčně s tebou být(J5m)
Já vzpomínal co všechno řekla mi(J5m)
v ten letní večer když jsme sami dva(J5m)
sem usedli si tenkrát před rokem(J5m)
Ah tenkrát bylo léto ale teď(J5m)
je všude podzim je i v srdci mém(J5m)
Tak všecko umře v poli umře květ(J5m)
a v srdci štěstí Já si vzpomínal(J5m)
na dvě ta srdce lidí neznámých(J5m)
na ony dva jež letos v červenci(J5m)
jsem viděl sedět na té lavičce(J5m)
tak před rokem jak seděli jsme my(J5m)
A myslil jsem co s nimi stalo se(J5m)
kde asi jsou Zda dosud jako dřív(J5m)
je láska jejich zdali ještě tak(J5m)
se dívají si zbožně do očí(J5m)
a vřele sobě ruce tisknouce(J5m)
se usmívají divným úsměvem(J5m)
Já viděl jasně úsměv její úst(J5m)
a krásnou její hlavu bílý krk(J5m)
a účes její vlasů nad čelem(J5m)
a klobouk z krajek žlutě bělavých(J5m)
Mně bylo že zřím dole z pod šatů(J5m)
jak malá drobná nožka vyhlédá(J5m)
já viděl pohyb ruky lahodný(J5m)
když s parasolem v písku hraje si(J5m)
na krku její mašli bělavou(J5m)
a u živůtku rukáv uzounký(J5m)
a těsný jenž byl skrčen u lokte(J5m)
a výše jevil krásnou linii(J5m)
půvabných ramen Nevím ani proč(J5m)
mně bylo smutno Možná večer ten(J5m)
že naléval mi smutku do duše(J5m)
byl zádumčiv a teskliv podivně(J5m)
Já chvíle té jsem myslil bůh ví nač(J5m)
a zdá se mi že v duchu jsem se ptal(J5m)
zda ještě láska někde ve světě(J5m)
jen v jediném je srdci ukryta(J5m)
tak veliká a čistá jako bůh(J5m)
ta která žití s tebou rozdělí(J5m)
a nechce za vše nežli usmání(J5m)
a hřejný paprsk z věrných očí tvých(J5m)
Já sklonil hlavu ptal se duše své(J5m)
a bylo mi že volám v hluchou tmu(J5m)
po odpovědi prosté otázky(J5m)
Kol mrtvé ticho bylo bez hnutí(J5m)
tak nějak prázdno smutno k zoufání(J5m)
Jen chvílemi zněl táhle z údolí(J5m)
řev podrážděných bílých jelenů(J5m)
již jindy krotci jsou že za tebou(J5m)
jdou jako pes jich oko upřímné(J5m)
se bezstarostně na tě upírá(J5m)
Teď bylo časem slyšet temný hluk(J5m)
když srazily se jejich parohy(J5m)
a dál zněl tichem dlouhý táhlý řev(J5m)
V Turnově někde dlouze písknul vlak(J5m)
a písknutí to slavným večerem(J5m)
se lehce chvělo dvojí ozvěnou(J5m)
a zapadalo v ticho velebné(J5m)
Já myslil zas na dva ty neznámé(J5m)
a bůh ví jak bych dlouho ještě byl(J5m)
na lavičce té seděl zadumán(J5m)
když pánovitý výkřik hajného(J5m)
jenž od vodárny zněl mne vyrušil(J5m)
že kníže pán teď půjde oborou(J5m)
a on pan hajný že to nemá rád(J5m)
a kníže také když jim v procházce(J5m)
smrtelník který není knížetem(J5m)
ni hajným už svým zjevem překáží(J5m)
Já vstal a šel a mlčky poslouchal(J5m)
syn hajného jak v ticho večera(J5m)
ve slavné ticho mroucí přírody(J5m)
si jarmareční hvízdal písničku(J5m)
Za měsíc tuším koncem října as(J5m)
či v listopadu prvním začátku(J5m)
mne při obědě došel sestřin list(J5m)
Zněl asi tak Snad pamatuješ se(J5m)
na románové ony postavy(J5m)
jež letos v létě byly v Sychrově(J5m)
pán s dámou slečnou paní nebo snad(J5m)
vím ty si jistě na ně vzpomeneš(J5m)
A já si vzpomněl na zjev lahodný(J5m)
na vděkuplnou dívčí postavu(J5m)
s moderním pláštěm který přeskami(J5m)
byl u krku pod bílou mašlí spjat(J5m)
Mně duší kmitl její úsměv já(J5m)
jsem v duchu viděl jak jde opřena(J5m)
o rámě svého společníka naň(J5m)
se podivně a sladce usmívá(J5m)
A čet jsem dál Víš jak se říkalo(J5m)
že k Slavíkovu někam odešli(J5m)
A pomysli teď po třech měsících(J5m)
když první sníh už u nás napadl(J5m)
ti neznámí se objevili zas(J5m)
Jsou tedy přece reky z románu(J5m)
Dnes byla honba Honci ráno šli(J5m)
kol Jiviny a pozděj stáhli leč(J5m)
ve Slavíkovském širém údolí(J5m)
Jak po tom tichu dlouhém zakletém(J5m)
ty rány z pušek asi zněly tam(J5m)
A jak se táhnul honců dlouhý řad(J5m)
hoch jeden mlátě holí do stromů(J5m)
a křikem chtěje plašit zajíce(J5m)
v hluboké rokli v husté mýtině(J5m)
několik pouze kroků od cesty(J5m)
uviděl oba Chlapec leknutím(J5m)
div neumřel a náhle hrůzný vzkřik(J5m)
se vydral jemu z prsou sběhli se(J5m)
a viděli na plášti širokém(J5m)
jejž neznámý vždy nosil přes ruku(J5m)
pokryta prvním sněhem který tál(J5m)
ležela ona ruce složené(J5m)
jak do rakve a křížem přes ni on(J5m)
zarytý hlavou do země a v sníh(J5m)
Obličej její lebka příšerná(J5m)
s vysedlou kostí zuby bílými(J5m)
v bezmasých ústech příšerně se smál(J5m)
a místo očí zelo do prázdna(J5m)
dvé hrozných tmavých ohlodaných jam(J5m)
Zčernalé kůstky prstů hubených(J5m)
zapadly v hnědý promočený plášť(J5m)
a dole slabá tenká dvojí kosť(J5m)
obuta byla v tmavé střevíčky(J5m)
a v punčochy jež celé skrčené(J5m)
na konci nohou v botkách vězely(J5m)
jež byly velké nohám na kterých(J5m)
nebylo svalů jenom bílá kosť(J5m)
U hlavy měla lehký klobouček(J5m)
z bělavých krajek s mašlí velikou(J5m)
tys o něm doma často říkával(J5m)
A on jak ležel přes ni položen(J5m)
hubené kosti rukou široko(J5m)
měl vztaženy a zarýval je v zem(J5m)
jak tenké hůlky z prázdných rukávů(J5m)
U pravé ruky ležel revolver(J5m)
a nepatrná malá láhvička(J5m)
jež převržena byla slunečník(J5m)
a jeho klobouk s tenkým deštníkem(J5m)
A kolem rostlo bujné kapradí(J5m)
a mezi prsty jeho ruky mech(J5m)
a ostružiny pruty spletené(J5m)
přes její nohy rostly Zděšení(J5m)
těch lidí sobě těžko představíš(J5m)
Hned seběhlo se lidí odevšad(J5m)
a mimo jiné starší jeden pán(J5m)
to podívání těžko odstonal(J5m)
Z Turnova přišla večer komise(J5m)
a nařídila obě mrtvoly(J5m)
by odnesly se nějak na hřbitov(J5m)
Leč nikdo nechtěl dotknouti se jich(J5m)
a vézt je každý z lidí těch se bál(J5m)
Kdos holí nebo špičkou u boty(J5m)
se dotknul jich a z obou zbyla jen(J5m)
zoufale chudá kostí hromádka(J5m)
a promočené cáry zvetšelé(J5m)
a ohlodané od vran od červů(J5m)
a od myší z nichž jedna bázlivě(J5m)
utekla ven z pravého rukávu(J5m)
a zašpiněné vlhké manšety(J5m)
Dívčina lebka jak se skulila(J5m)
se doválela právě na klobouk(J5m)
z bělavých krajek které od deště(J5m)
a sněhu byly celé špinavé(J5m)
A potom kdos vždy dvěma holemi(J5m)
bral holé kosti které narovnal(J5m)
do staré nůše kterou přinesla(J5m)
po dlouhých řečích baba zvědavá(J5m)
a pobožná jež ruce sepjaté(J5m)
se bůh ví zač tu nahlas modlila(J5m)
Z hubených kůstek rukou dívčiných(J5m)
se smekl drobný malý prstének(J5m)
jejž s hodinkami jeho řetízkem(J5m)
a revolverem celým rezavým(J5m)
schovala k sobě slavná komise(J5m)
jež o všem co tu byla shledala(J5m)
sepsala dlouhý moudrý protokol(J5m)
Já list ten dočet s divným pohnutím(J5m)
a toho dne mi oběd nechutnal(J5m)
Snad proto také že můj soused žid(J5m)
a cestující agent který v svět(J5m)
od svojí firmy někde z Karlína(J5m)
roznášel vzorky jemných likérů(J5m)
mne baviti chtěl hroznou zásobou(J5m)
svých anekdot jež sebral bůh ví kde(J5m)
Já o všem napsal stručnou lokálku(J5m)
a po čase mne došel znovu list(J5m)
kde napsala mi sestra na Sychrov(J5m)
že z Německa kdos poslal peníze(J5m)
na hrob a pomník dcery ubohé(J5m)
Hrob dali tedy upravit a naň(J5m)
v tabulku prostou slova napsána(J5m)
že hrob ten kryje popel ubohé(J5m)
ubohé Marty která ztratila(J5m)
svůj mladý život stará dvacet let(J5m)
k tomu datum nešťastného dne(J5m)
když ze Sychrova byli odešli(J5m)
Leč o něm není na tom pomníku(J5m)
ni památky ni slova jakoby(J5m)
on neležel v tom jednom hrobě s ní(J5m)
ta jeho lebka s její hromádka(J5m)
zvětralých kostí z kterých neví se(J5m)
zda ta či ona její jeho jest(J5m)
a jakoby ji nebyl miloval(J5m)
že s ní a jako ona umřel rád(J5m)
A jednou v květnu drahou na Sychrov(J5m)
přijela dáma černě oděná(J5m)
a řeknuvši cos hostinskému v pláč(J5m)
a usedavý nářek vypukla(J5m)
když ukázal jí malé střevíčky(J5m)
jež zůstaly tu ještě po Martě(J5m)
Tu malé trety z nožek dceřiných(J5m)
líbala v pláči jako šílená(J5m)
a vyprávěla že on měl ji rád(J5m)
leč otec bránil jim a v novinách(J5m)
když dočetli se oné zprávy tu(J5m)
mrtvice hořem otce ranila(J5m)
že z chvíle té na loži nemůže(J5m)
se obrátit a nemůž vstáti sám(J5m)
Pak do Vlastibořic šla na hřbitov(J5m)
a posel který dovedl ji tam(J5m)
vyprávěl pozděj že jak šílená(J5m)
hrabala hrob ten svýma rukama(J5m)
a rvala sobě vlasy Zlomená(J5m)
a více mrtvá potácela se(J5m)
pak zpět a večer vlakem posledním(J5m)
odjela domů Na stanici jí(J5m)
přinesli s hůry onen malý vak(J5m)
jenž po neznámých zůstal v hostinci(J5m)
Bylo v něm prádlo dcery na kterém(J5m)
vyšity byly známky hedvábím(J5m)
dvě vyžehlené mužské košile(J5m)
špinavé límce troje manšety(J5m)
a hrstka suchých květů v modlitbách(J5m)
pak jetelový suchý čtyrlístek(J5m)
Já vždy když léto zve mne na Sychrov(J5m)
do Vlastibořic k hrobu matky své(J5m)
a bratří svých když zajdu v myšlénkách(J5m)
vždy chvíli stojím vedle dřevěné(J5m)
a divné věže staré zvonice(J5m)
u které v koutě pochováni ti(J5m)
kdo žití svého zamotanou síť(J5m)
přetrhli sami Loni Martin hrob(J5m)
byl ještě svěží srovnán pečlivě(J5m)
ku hlavám byly růže vsazeny(J5m)
a v prostřed hrobu křížek z netřesku(J5m)
však letos hrob je cele sešlý už(J5m)
a růže snad jen jednou zalitá(J5m)
už uschla a jen tráva nažloutlá(J5m)
na nízkém hrobě chudě vyrůstá(J5m)
Sem hrobník hází v nesvěcený kout(J5m)
spuchřelé rakve které vykopá(J5m)
ten kout je celým světem opuštěn(J5m)
a jenom děti na hrob vystoupnou(J5m)
když trhají tu švestky se stromu(J5m)
jenž nízký vyrost v rohu na plotu(J5m)
ve stínu staré sešlé zvonice(J5m)
A já si tady myslil kolikrát(J5m)
na onu hroznou divnou velkou moc(J5m)
jež dívce krásné plné milosti(J5m)
až k smrti rvala prsa mladičká(J5m)
A opět jsem si myslil na něho(J5m)
jenž bezejmenný v jednom hrobě s ní(J5m)
bez rakve v hlíně která zapadá(J5m)
do prázdných dutých očí myslil jsem(J5m)
jak spolu šli a zastavili se(J5m)
snad objali se ještě čekali(J5m)
a ona oči zamhouřila a(J5m)
cvak revolver a z dola klepal mlýn(J5m)
a šuměl háj a ptáci zpívali(J5m)
a motýl v slunci letěl za družkou(J5m)
A jednou večer šel jsem procházkou(J5m)
ze Sychrova a dále k Jivině(J5m)
až v Slavíkovské luzné údolí(J5m)
Byl večer neskonale velebný(J5m)
nade mnou stromy slavně šuměly(J5m)
svou divnou tklivou píseň bez konce(J5m)
a z dola ukryt v stromů zeleni(J5m)
zněl jednotvárně slavíkovský mlýn(J5m)
Já tou šel stezkou kudy musili(J5m)
jít oni v pravo přehluboká strž(J5m)
a v levo stráň porostlá smrkovím(J5m)
A já si řek Tak oni tady šli(J5m)
a viděli to krásné údolí(J5m)
a slyšeli ten stromů táhlý šum(J5m)
a jako já to mlýna klepání(J5m)
A doleji jsem sobě pomyslil(J5m)
jako bych viděl oba za sebou(J5m)
jít v zamyšlení úzkou pěšinkou(J5m)
on v ruce klobouk ona chvějíc se(J5m)
jak opírá se o svůj slunečník(J5m)
Tak na stráni jsem potkal chlapce jenž(J5m)
džbán jahod nesl pohvizduje si(J5m)
snad kolem toho místa jít se bál(J5m)
Já řekl mu on přestav hvízdati(J5m)
mně ukázal to místo na kterém(J5m)
při honbě našli oba nešťastné(J5m)
Rozhrnul houšť šel deset kroků as(J5m)
a co jsem viděl trochu ostružin(J5m)
a kapradí jež bujně vzrůstalo(J5m)
a mech a hoch tam hříbek nalezl(J5m)
A mně v té chvíli bylo smutno tak(J5m)
že oči se mi náhle zalily(J5m)
a hlavu plnou divných myšlének(J5m)
já od hocha jsem zvolna odcházel(J5m)
V strž pode mnou stráň druhá vrhala(J5m)
hluboký stín dál stejně klepal mlýn(J5m)
a cestou hoch si pískal vesele(J5m)
Já nevím proč však ještě večer ten(J5m)
jsem na hřbitov šel a tam zamyslil(J5m)
se nad bědnými lidí osudy(J5m)
a nad tou láskou která větší je(J5m)
než láska k životu strach před smrtí(J5m)
Už soumrak byl a jak přes nízký plot(J5m)
jsem v zamyšlení hleděl ku Troskám(J5m)
jež zvedaly se v dálce z obzoru(J5m)
nad nimi z mlhy právě vycházel(J5m)
krvavý měsíc v tichu mlčícím(J5m)
A při něm cestou domů bůh ví proč(J5m)
dvě postavy jsem stále viděl jež(J5m)
se lesem spolu vedly za ruce(J5m)
a menší z nich jak pověsila si(J5m)
kol pravé ruky světlý klobouček(J5m)
ze samých krajek žlutě bělavých(J5m)