Žena.

Jaroslav Vrchlický

Já znal ji. Mezi okny denně svou líčívala bledou líc, pak s nahou šíjí roztouženě v šer dívala se do ulic. Však hořkou slzu v spuchlých víčkách a v černém šatu beze slov vždy chodívala o dušičkách a každoročně na hřbitov. Po žádném neohlédla muži se cestou celou v bolu svém a nesla věnec z bílých růží, jenž koupen hříchu penízem. A klekla pak a věnec kladla na dětský růvek do hlíny, na dítěte rov, kterým padla v běd nekonečné hlubiny. Tu cítila, jak žití drahou hloub klesá denně víc a víc... Však večer v okně s šíjí nahou se opět smála do ulic.

Patří do shluku

vlak, nádraží, kolejnice, kupé, stanice, kolej, rychlík, vagón, tunel, hvizd

270. báseň z celkových 461

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Ve službách železného oře. (Ferdinand Tomek)
  2. NEDĚLNÍ ODPOLEDNE. (Josef Svatopluk Machar)
  3. POVÍDKA ZE SYCHROVA. (Bohdan Kaminský)
  4. Ztroskotáno. (Bohdan Kaminský)
  5. I. Pár honů dál... (Jaroslav Vrchlický)
  6. LÉTO V MĚSTĚ. (Antonín Klášterský)
  7. DAV BLEDÝCH. (Louis Křikava)
  8. LXVIII. Cesta prašná, cesta dlouhá... (Jaroslav Vrchlický)
  9. X. TO, PROSÍM, NEDOVOLÍ PŘEDPISY. (Jaroslav Vrchlický)
  10. HALUCINACE (Stanislav Kostka Neumann)