JARNÍ.

JARNÍ. B. M.
Skřivánci přes moře letěli, někteří letem už zemdleli, do moře padli, západ plál – ostatní k cíli letí dál. Ten, který doletěl, zpívá dnes, nad hrobem tvým letí do nebes, o plavbách zpívá dalekých – skřivánek, jeden z bratří tvých. O těch, již nedošli, zhynuli, do moře spadli, s ním splynuli, zpívá a k slunci letí výš – zda jej tam dole uslyšíš? Ty’s také jeden z těch zlomených, nedolét’s, spadl jsi, teď spíš tich, letěl jsi, chtěl jsi vysoko, – spíš na dně moře hluboko. 41 Skřivánku zalklý a ztišený, věčnosti nesou tě prameny, do snů ti moře slyším hrát – a lesy hučí, jež měl’s rád. Až se své větévky zlomené skácím se do toho pramene – ve vln a lesů hřímání jaké to bude shledání! – Dnes na tvém hrobě tu stojím sám, skřivánčí písničku poslouchám – a slyším lesů šumění, a slyším moře hučení – –: Skřivánci přes moře letěli, někteří letem už zemdleli, do moře padli, ty jsi z nich – jaro tě volá, ty spíš tich. – 19 6/4 05.