BALLADA FATALISTICKÁ.

BALLADA FATALISTICKÁ.
V padolu černém, ve slizkých stínech, v lese hlubokém člověka – kočku, cigána – ďábla v noci potkal jsem. Sami jdem, sami, tuláci noční, v neznámou tiš. Kam on šel, nevím: kams dolů, dolů. Já, k světlu výš. „Jsi zlý či dobrý?“ pohledem ptám se, k pasu jsem sáh’. Pekelné oči zablýskly do tmy, řekly: – Jsem vrah! Nuž, budem bít se! Zbraň svou jsem stiskl. – Ale on šel. Hryz’ do rtů zuby, za mnou se dlouho, dlouho ohlížel. Křik’ z dálky: „Jdi jen! Najdu tě přece! Zavolám: stůj! Však přijde čas tvůj!“ – „Kdo jsi, jenž hrozíš?“ – „Jsem Osud tvůj!“ – – A v dálce, v dálce, v padolu černém, v lesích hlubokých, kočičí šlapy tichnuly, chechtal se v tmu jeho smích. – – 33 Jdu dál a výše, utíkám k světlu z tmavých prohlubin. Ale tam dole třese se, míhá ten stín, ten hrozný stín... Nový Život 1901.