NOCTURNO.

Josef Merhaut

NOCTURNO.
Tma od východu mávla perutí, v růžové šero kraj pad’ bez hnutí – je chvíle hasnutí: požáry zbledly, země dýchá klid, a lesy, lesy, ty počaly čpít – – – ó, touho: zabloudit! Teď s duše padly všechny závory, cos letí z ní za stmělé obzory, výš, výše na hory! V chumáčcích padá nocí černý květ – ó, touho: v dálky teď se zahledět, vidět a nevědět – Tak dívati se v tmy té těžkou pláň a blízko cítit něčí horkou skráň a něčí tisknout dlaň – – A vzpomněl jsem na městskou ulici, kde zahlédl jsem zrak Váš zářící a v ruce kytici – Z vesmíru květů to je skrovná část – přec v cestu mou z ní prášek jenom střást, jaká by byla slast! – – 13. června.
68