NOCTURNO.

NOCTURNO.
Vy fijaly nad stolem mým ve stínu lampy rozvité, vy, které steskem zamlklým v mou noční práci voníte – Ó, květy s bolem tajemným, vy fijaly v noc vonící, než půjdu spat, vy dechem svým opojte duši žíznící – ať marnou touhou šílená jak vy se mlčet naučí, ať hořká pravda bez jména ji mlčenlivou umučí – Ve vaší vůni co jsem psal, vše smysl mělo jediný: že šíleně jsem miloval královnu vaši, květiny. – A v nocech vždy se rozdýchal květ touhy mojí zoufalý, jenž šlapán za dne v noc bdí dál jako vy, noční fijaly. – – Ó, dýchejte mi ze všech sil, ó, fijaly, mé fijaly – květ jediný, jenž ještě zbyl v pout osamělou do dáli... Z pozůstalosti.
32