PŘI POHLEDU Z TOČNÍKA.

Josef Merhaut

PŘI POHLEDU Z TOČNÍKA.
Ten kraj je pustý, jak by včera ještě byla šla nad ním sucha, krupobití a velké deště. Ó je to smutek, co tu v zem se řítí, kde jíní padá v žita zaoraná a v škarpy u cest suché lupení!... To bylo v jeseni za pochmurného, studeného rána. Já nedíval se tenkrát sám v tu zemi. Zde někdo byl, kdo hluboko as cítí a patřil němý. Snad Bůh, snad poutník, jenž sem zbloudil z žití – však byl tu kdos – a potom zmizel v dáli, dřív, nežli já jsem na vrch vystoupil: já nevím, kdo to byl – však v trávě po něm velké slzy plály... 10