V BOUŘI.

Josef Merhaut

V BOUŘI.
To hřmělo hluboce, déšť do jizby nám lítal a píseň bláznivou hrál v okna z divoka, kdy z květin naproti tvůj milý ovál svítal – a mlha starostí ti lehla do oka. Ty, dítě, dumáš asi, ty dumáš z hluboka! Můj smavý andílku, ty červánku a zoře, ta propast myšlének, ta pohltí tvůj smích! Ze snů tvá lodička – a myšlénky jsou moře... A proč pak přemýšlíš? – Snad někdo ze snů tvých zde v dáli bouří ton a ruce k nebi zdvih’? Teď blesk a blesk, hrom v ráz... Snad někde k zemi padá ten, na nějž vzpomínáš – a ty se modlíš zaň. A jestli umírá, to velká nebe zrada, že byla lhostejná ta svatá boha skráň, když k němu zdvíhá se tak čistá, bílá dlaň. Mé dítě hebounké, já také pádím bouří, mám šat juž promoklý a děs mi nohy stáh’. Kam že se uchýlím? Kol z baráků se kouří, daleko, daleko je rodné chatky práh... 19 Snad za mne modlíš se a o mne máš tak strach? To hřímá hluboce, déšť do očí mi lítá, a píseň bláznivou hrá vítr z divoka – jen když tvůj obličej mi z okna v cestu svítá! Má cesta trnitá a dálná, široká – – mé dítě, modli se, ó, modli zhluboka! 20

Básně v knize Básně: