PANÍ, KTERÁ NA MĚ VZPOMÍNALA.

Josef Merhaut

PANÍ, KTERÁ NA MĚ VZPOMÍNALA.
V těch dlouhých nocech při knize a čaji vždy myslím si, zda šťastný budu ještě, a trudím se, kdy okna zamrzají neb když ty dlouhé, dlouhé zimní deště mě od světa vždy na dny celé dělí. V těch dlouhých nocech v jizbě při kahanu to nevíte, váš pozdrav osamělý jak potěší mě, paní mladá! A já bych čet’ až k pochmurnému ránu, že vzpomínáte ještě ráda těch krátkých nocí při knize a čaji... V těch dlouhých nocech při knize a čaji vždy myslím si, proč vzpomínáte na mě. A zřím ty rty, jak svůdně šepotají, noc vašich vlasů, vaše oblé rámě, ty oči drahé, jak se v knihu klopí... A v duši mé se lačná touha vzepla, a s pláčem líbám vaší vášně stopy, 18 ten drahý vzkaz, jejž, paní mladá, mi tajně psala vaše ručka teplá – – A spánek těžko k víčkům padá v těch dlouhých nocech při knize a čaji.