STOPY V JARNÍM SNĚHU.

Josef Merhaut

STOPY V JARNÍM SNĚHU.
Když padal na jaře sníh, já stopu Vaši v něm shléd’: to otisk útlý jak list v tu bílou hmotu se hnět’ – ó, drahé dítě ,dítě, ten list, ten jarní list tak rád bych z té tvrdé cesty byl zved’. 76 Tam cizí zašlapou jej – list jarní, který spad’ v sníh, jej slunce rozdýchá v nic v březnových úsměvech svých, ó, stopo sladká, ó, lístečku, co zbude mé touze z otisků tvých? Vy listy vytisklé v sníh, jenž teplem Vaším se třás’, proč zvednout nemohu vás, vy útlé lístečky, vás – – ó, stopy teplé, ó, otisky, jak v jarním sněhu svítí váš jas! Mít listy, alespoň vás, v svůj herbář bych si vás klad’, za nocí tichých z vás bych dal vůni minula vát, na vaši přesladkou paní bych nad vámi věčně chtěl vzpomínat... 27. března.