SVATOPLUKU ČECHOVI.

Josef Merhaut

SVATOPLUKU ČECHOVI. Proslov k akademii spolků brněnských 1896.
Jaro má svůj sníh, březnový měkký sníh: tak tiše padá vždy, snivě a nejistě. A mrtvě zrozený úběl svůj prchavý nasype v hroudy, z nichž se to už zelená osením příštích žní, v trávníky sežloutlé, z nichž voní fijaly v přesladkém tušení 96 jara a skřivanů, mízy a pupenců a slunce dobrého, věčného slunce, jež věčně je mladé a mladé a mladé – – Takový je ten sníh, jejž padesáte let na drahou hlavu Tvou, ó, mistře Svatopluku, dnes tiše sype! – To je jarní sníh! Neb jaro, jaro je v tom čistém srdci Tvém, je veliké jaro soucitu a lásky, je nekonečné jaro květů, dobroty a tvoření a umění a písní! – Ty slavný strome, vyrostlý z české země, živený její prstí, prosáklý jejím vzduchem, zalitý její rosou a kořeny s ní spiatý tak nevyvratně, posvátně a věrně, Ty velký strome v pláni osamělé, vydaný bouřím, otloukán větrem, tak sám a sám... jen této zemi zas své dáváš květy, nádherné a bílé a napojené vůní dávných rájů i vůní země, ze které jsi vyrost’, i vůní duše Tvé, té veliké a dobré a rozvlněné sladkou harmonií – – A jak tu pníš, tak sám a sám v tom tvrdém českém kraji, poustevník tichý v pralesích poesie, spokojen s málem, vzdálen hluku všech, přec žiješ životem té, kterou máš tak rád: své Vlasti válčící. Z dlouhých samot svých na daleké se díváš obzory, na drahé její pláně, role, vrcholy, v krvavé západy její minulosti, 97 do sluncí bílých dnů, na mraky těžkých bouří, na třískající pouta otroků, i na Východ, z nějž čekáš nový den, v němž zatřepetá křídly vysoko Slovanstva orel bílý! Ó, stůj nám, stůj, a k svému lidu mluv, Ty, jenž jsi procítil veliký jeho hněv i velikou lásku. Lid tě poslouchá. Ó, uč ho dál, jak lež má nenávidět, jak pokrytectví práskat důtkami, jak proti cizáctví svá prsa nastavit a ohradit se vysoko čínskou zdí, jak za praporem Pravdy, Lidskosti, Vlasti a Svobody má k cíli jít a čistý ostat ve rmutu bojů všech, a čistý pokořit své odpůrce. Ty, jehož milujem’, ó, pěvče našich barev, ó, zpívej dál! – – Tvá Morava Tě slyší!

Básně v knize Básně: