I. PÍSEŇ ASKETŮ.

Josef Merhaut

I.
PÍSEŇ ASKETŮ.

Jsou chvíle: po lidském mase v nás zakřičí černá bestie, chce rouhat se čisté kráse a lámati bílé lilije. To oči zaplanou chtivé nám do koutů duše krvavých, a pudy zemité, divé nám na ústech faunsky zkřiví smích. A smutek zvířecí, prudký nám zavíří mozkem v závrati – – Ó Slunce, vezmi své důtkudůtky, ať dáme se Tebou mrskati! Ó Slunce, jehož se leká tvor zalitý černou tmou, vhoď světlo v krev, jež se vzteká – ať bestie v skrýše zalezou! A zmrskané askety zase nech usnout v světlých poduškách svých, ať sníme jen o Její kráse a lilijích sladce bělostných! 35