I. PÍSEŇ ASKETŮ.

Josef Merhaut

Jsou chvíle: po lidském mase v nás zakřičí černá bestie, chce rouhat se čisté kráse a lámati bílé lilije. To oči zaplanou chtivé nám do koutů duše krvavých, a pudy zemité, divé nám na ústech faunsky zkřiví smích. A smutek zvířecí, prudký nám zavíří mozkem v závrati – – Ó Slunce, vezmi své důtky, ať dáme se Tebou mrskati! Ó Slunce, jehož se leká tvor zalitý černou tmou, vhoď světlo v krev, jež se vzteká – ať bestie v skrýše zalezou! A zmrskané askety zase nech usnout v světlých poduškách svých, ať sníme jen o Její kráse a lilijích sladce bělostných!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

v básni jsme nalezli 1 místo, v básni jsou označena takto
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

kovadlina, perlík, kovář, kladivo, kovárna, železo, bušit, kovat, výheň, měch

244. báseň z celkových 282

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. báseň bez názvu (Svatopluk Čech)
  2. DOMA. (Jaroslav Vrchlický)
  3. KOVÁŘ A SMRT (Jaroslav Vrchlický)
  4. Zvučné struny dotkl jsem se dnes, ( H. Uden)
  5. Rýč a pluh. (Adolf Heyduk)
  6. BÍLÉ RUCE. (Adolf Brabec)
  7. XLV. Noc! (Adolf Heyduk)
  8. Zjevení na bojišti. (František Kyselý)
  9. báseň bez názvu (Č. Folklor)
  10. JARNÍ PROSBA. (Antonín Klášterský)