XLV. Noc!

Adolf Heyduk

Viz jak vystupuje z roklin skal, černýma očima, pohádkovýma vyhlíží z lesa, ze své ložnice, a zvolna kráčí do kraje. – Jemnou rukou hladí laskavě keře a stromy, stoupá do údolí k lidským obydlím, klepe jim na okna; vchází do vnitř; bere jim laskavě a jemně nářadí a nástroje z rukou, klade jim ruce na srdce, líbá je a odchází dále, kde v továrně kladiva buší a bledé tváře k dílu se chýlí. Stojí u nich chvíli, zadržuje silné paže, vrhá kladiva stranou a velí a káže: „Dost!“ a z očí jí slzy kanou slitování.

Patří do shluku

kovadlina, perlík, kovář, kladivo, kovárna, železo, bušit, kovat, výheň, měch

175. báseň z celkových 282

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. DOMA. (Jaroslav Vrchlický)
  2. None (Svatopluk Čech)
  3. DEN MILOSTI (Xaver Dvořák)
  4. KOVÁŘ A SMRT (Jaroslav Vrchlický)
  5. Rýč a pluh. (Adolf Heyduk)
  6. Při bourání trestnice Svato-Václavské. (Jaroslav Vrchlický)
  7. 575. Jako mlatci rovnou časoměrou (Jan Kollár)
  8. None (Č. Folklor)
  9. ADOLFU HEYDUKOVI. (Antonín Klášterský)
  10. Ohnivý dům. (Adolf Heyduk)