XLV. Noc!

Adolf Heyduk

XLV.
Noc! Noc!
Viz jak vystupuje z roklin skal, černýma očima, pohádkovýma vyhlíží z lesa, ze své ložnice, a zvolna kráčí do kraje. – Jemnou rukou hladí laskavě keře a stromy, stoupá do údolí k lidským obydlím, klepe jim na okna; vchází do vnitř; 191 bere jim laskavě a jemně nářadí a nástroje z rukou, klade jim ruce na srdce, líbá je a odchází dále, kde v továrně kladiva buší a bledé tváře k dílu se chýlí. Stojí u nich chvíli, zadržuje silné paže, vrhá kladiva stranou a velí a káže: „Dost!“ a z očí jí slzy kanou slitování. 192

Kniha Co hlavou táhlo (in Spisy Adolfa Heyduka, svazek 50) (1910)
Autor Adolf Heyduk