BÍLÉ RUCE.

Adolf Brabec

Ty měkké ruce bílé já v duchu ještě zřím, jak růže dvě by svilé se mihly zášeřím. Jich teplota a něha, když – hladí světlý vlas. na mou skráň zas si lehá jak utlumený hlas. Jich vroucí, teplé stisky mou tiší pravici, jak krve slední trysky na smrtné hranici. Ó bělosť rukou bílých ve divném zášeří žel nese v slabých chvílích – ach nikdo nevěří. Jak jiskra žhavá splývá do Neznáma jich jas – co vzpomínek ta skrývá, ví dávný jenom čas.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

kovadlina, perlík, kovář, kladivo, kovárna, železo, bušit, kovat, výheň, měch

153. báseň z celkových 282

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. báseň bez názvu (Svatopluk Čech)
  2. KOVÁŘ A SMRT (Jaroslav Vrchlický)
  3. Bij, drsná práce, v litinu, jež syčí, ( H. Uden)
  4. Rýč a pluh. (Adolf Heyduk)
  5. JARNÍ PROSBA. (Antonín Klášterský)
  6. Jedna z posledních kapitol. (Josef František Karas)
  7. Zjevení na bojišti. (František Kyselý)
  8. VII. Suché kosti. (Jaroslav Vrchlický)
  9. I. PÍSEŇ ASKETŮ. (Josef Merhaut)
  10. DVĚ SLOVA. (Augustin Eugen Mužík)