BÍLÉ RUCE.

Adolf Brabec

BÍLÉ RUCE.
Ty měkké ruce bílé já v duchu ještě zřím, jak růže dvě by svilé se mihly zášeřím. Jich teplota a něha, když – hladí světlý vlas. na mou skráň zas si lehá jak utlumený hlas. Jich vroucí, teplé stisky mou tiší pravici, jak krve slední trysky na smrtné hranici. Ó bělosť rukou bílých ve divném zášeří žel nese v slabých chvílích – ach nikdo nevěří. Jak jiskra žhavá splývá do Neznáma jich jas – co vzpomínek ta skrývá, ví dávný jenom čas. 127

Kniha Zvadlé květy (1896)
Autor Adolf Brabec