IN MEMORIAM.

Josef Merhaut

IN MEMORIAM. B. M.
Vše, cos tu opustil, dál bude žít: tvůj les, tví druhové i hvězd tvých svit, do cest tvých utichlých dál šumí listí, z tvých smutných, mladých knih chce jiný čísti. Vše půjde k životu, pro nějž ty’s plál – jen krok tvůj zlomený jít nesmí dál. A v tvoje ticho jdou dvě duše samy: Tvůj otec, Bohoušku, tvá mami, mami. Tou ranou Osudu, kterou ty’s pad’, dál budou krvácet a umírat, – srdce jsou proklána, chce se jim spáti, v dál hledí za tebou, den se už krátí. – 40 Až jaro rozkvete na hrobě tvém, v těch květech budeme my v hoři svém: své hlavy zvednuté výš na tvém hrobě, rosteme kořeny hloub k tobě, k tobě. 1905.