IN MEMORIAM.

Josef Merhaut

Vše, cos tu opustil, dál bude žít: tvůj les, tví druhové i hvězd tvých svit, do cest tvých utichlých dál šumí listí, z tvých smutných, mladých knih chce jiný čísti. Vše půjde k životu, pro nějž ty’s plál – jen krok tvůj zlomený jít nesmí dál. A v tvoje ticho jdou dvě duše samy: Tvůj otec, Bohoušku, tvá mami, mami. Tou ranou Osudu, kterou ty’s pad’, dál budou krvácet a umírat, – srdce jsou proklána, chce se jim spáti, v dál hledí za tebou, den se už krátí. – Až jaro rozkvete na hrobě tvém, v těch květech budeme my v hoři svém: své hlavy zvednuté výš na tvém hrobě, rosteme kořeny hloub k tobě, k tobě.

Patří do shluku

podzim, jeseň, podzimní, vzpomínka, listí, teskný, smutek, zašlý, zapadlý, chlad

179. báseň z celkových 1353

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. JSOU BOZI DALEKO... (Karel Babánek)
  2. VIII. Ty zkazky rodného kraje, (Antonín Klášterský)
  3. Ty jdeš, má jeseni! (Xaver Dvořák)
  4. JULIU ZEYEROVI. (Josef Václav Sládek)
  5. AŽ NEBUDU TU... (Antonín Klášterský)
  6. MATCE. (Adolf Brabec)
  7. VZPOMÍNKA. (Adolf Brabec)
  8. TICHÉ SLOKY. (Adolf Bohuslav Dostal)
  9. NAD HROBEM ALFREDA DE MUSSET. (Antonín Klášterský)
  10. ŘÍJEN (Viktor Dyk)