AŽ NEBUDU TU...

Antonín Klášterský

Až nebudu tu, dcerko, a spáti budu tich, jen otevř – aspoň někdy – si jednu z mojich knih. Tu, již jsem v snách, či onu, již krví svou jsem psal, já budu navždy ztichlý z ní mluvit k tobě dál. A s tebou rozprávěti, jak strom když šelestí, tě učit v slunci hřát se i snášet bolesti. A snad že, až ti všeptám své hoře někdejší, tvůj smutek rozplyne se, tvá bolest zkonejší. Snad že se zdát ti bude tou nocí dumavou, že skláním v požehnání se zas ti nad hlavou. Však nic-li nevezmeš si z mých citů, snů a rad, jen aspoň to tam vyčti, jak jsem tě míval rád.

Patří do shluku

podzim, jeseň, podzimní, vzpomínka, listí, teskný, smutek, zašlý, zapadlý, chlad

1197. báseň z celkových 1353

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. MOŽNO-LI JEŠTĚ... (Kamil Berdych)
  2. JIŽ SE PŘIPOZDÍVÁ (Adolf Brabec)
  3. Dešťové kapky. (Jan Červenka)
  4. Sdílné jilmy. (Adolf Heyduk)
  5. ZA VĚTRU. (Adolf Heyduk)
  6. CO PSAL JSEM VÁM – (Josef Merhaut)
  7. None (Karel Babánek)
  8. SVATVEČER. (František Taufer)
  9. TICHÉ SLOKY. (Adolf Bohuslav Dostal)
  10. SENTIMENTÁLNÍ (Jiří Mahen)