VIII. Ty zkazky rodného kraje,

Antonín Klášterský

Ty zkazky rodného kraje, jak slýchala’s je od matky, ty’s vyprávět znala i báje a staré pohádky. A teď už ležíš v truhle s tím chladem kamene, a rty tvé němé, stuhlé jsou navždy zamčené. Nám dál tu žíti drama, a jak tak léta jdou, ty nebudeš nám sama nic nežli pohádkou. Však pohádkou tak živou při krbu zášeří, že uzříme duší snivou tě vcházet do dveří. Že ji, než přijde spaní, chtít děti budou slyšeti, o dobré, bílé paní by zdálo se jim v zápětí.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

podzim, jeseň, podzimní, vzpomínka, listí, teskný, smutek, zašlý, zapadlý, chlad

299. báseň z celkových 1353

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. JSOU BOZI DALEKO... (Karel Babánek)
  2. MATCE. (Adolf Brabec)
  3. Rorate. (Antonín Bulant)
  4. Vzpomínka na matku. (Adolf Brabec)
  5. ŽEBRÁK. (Antonín Klášterský)
  6. DO DÁLI. (Josef Václav Sládek)
  7. Cítíš to stesknutí v mlhavém odpůldni, (Adolf Bohuslav Dostal)
  8. Z CHVIL INTIMNÍCH. (Hugo Kepka)
  9. IN MEMORIAM. (Josef Merhaut)
  10. LACRIMAE RERUM. (Josef Svatopluk Machar)