VIII. Ty zkazky rodného kraje,

Antonín Klášterský

VIII.
Ty zkazky rodného kraje,
Ty zkazky rodného kraje,
jak slýchala’s je od matky, ty’s vyprávět znala i báje a staré pohádky.
A teď už ležíš v truhle s tím chladem kamene, a rty tvé němé, stuhlé jsou navždy zamčené. Nám dál tu žíti drama, a jak tak léta jdou, ty nebudeš nám sama nic nežli pohádkou. Však pohádkou tak živou při krbu zášeří, že uzříme duší snivou tě vcházet do dveří. Že ji, než přijde spaní, chtít děti budou slyšeti, o dobré, bílé paní by zdálo se jim v zápětí. 35