DO DÁLI.

Josef Václav Sládek

Má otčino, má drahá otčino, dražší mi všeho, čemu duše blízká, čím oko mé kdy slzou zrosíno, má otčino, mně po tobě se stýská. Ach stýská, stýská po té tváři milé jak dítěti se po náručí matky, z níž vyrvalo se za svévolné chvíle jdouc za vidinou v jiném světa díle a se sklamáním chce a nemůž’ zpátky. A bez útěchy bloudí cizí zemí a nemá nic, než k vzchodu pohled němý a jen tu noc s tím sněním o domovu a jen ten vzdech, když probudí se znovu. O domovino, domovinko v dáli, kéž vyslovit mi lze, jak toužím zpět, kéž to, co div že prsa mi nespálí – leč marně, marně, řeč jest pouhý led, s nímž prsou žár se spojiv slzu zroní – ta novou v líc jen vrásku vyzebe a skane, schne, ty nevíš ani o ní, a já tu práhnu, hynu bez tebe.

Patří do shluku

podzim, jeseň, podzimní, vzpomínka, listí, teskný, smutek, zašlý, zapadlý, chlad

493. báseň z celkových 1353

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Kdybyste mně snesli štědře (Jan Evangelista Nečas)
  2. Jak je sladko trpět, naříkat, (Josef Holý)
  3. Kdybyste mně snesli štědře (Jan Evangelista Nečas)
  4. VEČERNÍ DUMA. (Emanuel z Čenkova)
  5. V nemoci. (Adolf Heyduk)
  6. Pohled k domovu. (Adolf Heyduk)
  7. RORATE! (Xaver Dvořák)
  8. HROBY POD SNĚHEM. (Emanuel z Čenkova)
  9. 1. Já stále zřím tě, předrahý můj hochu, (Josef Kuchař)
  10. V mlhách. (Xaver Dvořák)