VEČERNÍ DUMA.

Emanuel z Čenkova

Sníh se věje, věje do pustých kol polí, – a mne steskem divným srdce bolí. Nepotkám tu cestou ani duše živé, jenom havrany zřím zádumčivé... Dumy neveselé táhnou pod mým čelem, a to pusto mrazí duší, tělem. Dumám o své matce, dole pod tou zemí, hledím zachmuřeně ve kraj němý. V mraku slunce hasne, dlouhá noc se blíží, a já zdržím slzu s tíží, – s tíží...

Patří do shluku

podzim, jeseň, podzimní, vzpomínka, listí, teskný, smutek, zašlý, zapadlý, chlad

289. báseň z celkových 1353

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. V mlhách. (Xaver Dvořák)
  2. Zastřená budoucnosť. (Alois Škampa)
  3. HROBY POD SNĚHEM. (Emanuel z Čenkova)
  4. ADVESPERASCIT. (Adolf Bohuslav Dostal)
  5. None (Karel Babánek)
  6. SVATVEČER. (František Taufer)
  7. Zapomenout. (Bohdan Kaminský)
  8. Duma zimní noci. (Adolf Heyduk)
  9. 60. Na sněhu černala se půlnoc, (Josef Kuchař)
  10. SLOKY SENTIMENTÁLNÍ. (Božena Benešová)