VEČERNÍ DUMA.

Emanuel z Čenkova

VEČERNÍ DUMA.
Sníh se věje, věje do pustých kol polí, – a mne steskem divným srdce bolí. Nepotkám tu cestou ani duše živé, jenom havrany zřím zádumčivé... Dumy neveselé táhnou pod mým čelem, a to pusto mrazí duší, tělem. Dumám o své matce, dole pod tou zemí, 56 hledím zachmuřeně ve kraj němý. V mraku slunce hasne, dlouhá noc se blíží, a já zdržím slzu s tíží, – s tíží... 57