PŘEDTUCHY.

Emanuel z Čenkova

PŘEDTUCHY.
Při družném hovoru, při bujném kvasu, při žen všech objetí a lásky polibcích, při slasti, kdy jsem chápal věčnou krásu, při klidu, jejž jsem, přírodo, pil z prsů tvých, vždy přišly jste, jak šedá, náhlá mračna i v pohár duše nalily jste hořký jed, vždy přišly jste, jak supů stáda lačná v mé srdce vtínajíce sterých spárů sled; za jara dnů jste létly bouře spěchem, jež poháněl v taj duše divných větrů vír, – leč v ráz jak čaroděje libým dechem zas nitrem rozklenul se modrý jas a mír. 17 Leč teď v svém létě zřím, jak přicházívá roj předtuch tiše jako černí motýli: – Sbor klidných poslů, že se v duši stmívá, i nekonečná noc že vzejde za chvíli! 18