LOVEC PEREL.

Emanuel z Čenkova

LOVEC PEREL.
Do víru divně rozladěných citů, do proudu myšlének, do vln všech třpytu, v to celé moře duše vnoř se hluboce, – když v úsměvném plá svitu, když bouře tam hučí a syčí a kypí, když vášeň tam rozžehne blesků svých šípy a úpí divoce! A nedbej lidstva na břehu, jich řečí, a nedbej drsných úskalí a léčí, a nedbej na chlad, vítr, mračen na chmuru, buď roven potápěči a s odvahou ponoř se v duše své moře a vynes pak perlu si na denní zoře, tu perlu krásy – skrytou v písně lasturu! 19