NADARMO.

Emanuel z Čenkova

NADARMO.
Ó, pláč mé zraky rosil, však slzy prolity jen nadarmo, – já květy na rov nosil, a bol se nestišil – vše nadarmo! Já písně žalu zpíval, stesk palčivý v jich formu žhavě lil – já darmo srdce zrýval, můj divý žal a bol se nestišil. Pak žití rej mne schvátil, já vsunul šíji práce pod jarmo, v říš lásky jsem se vrátil – leč, Bože, bylo všechno nadarmo! Za dlouhou smutnou dobu, jak s vlastním Osudem jen kletý hráč, 63 jsem stanul zas blíž hrobu a nadarmo jsem zaštkal marný pláč. Po marné řadě roků ach, život nezbaví mne žalu pout – jen Smrť pláč setře v oku, až zašeptne: „Je čas... Jdi ulehnout!“ 64