ZIMNÍ NOTTURNO.

Emanuel z Čenkova

ZIMNÍ NOTTURNO.
Ach, bílá země jako ladná, snivá žena tu spočívá tak tiše, klidně rozložena se sněžným rouchem na ňadrech. Hvězd plno – až zář jejich zlatou přízí splývá... a měsíc milenec se toužným okem dívá jak ostýchavý hošík v prvé lásky snech. Klid kolem... Dálný kraj tkví v mlhy lemu šedém, mráz chladem ostře vane, všechno kryto ledem. To ticho!... Ne, přec slyšet zvuk pod ledem, z horské bystřiny tok klokotavý, jenž o jaru a lásce cos ti temně praví, jak v dívčím ňadru nedočkavý srdce tluk! 62