RELIKVIE.

Emanuel z Čenkova

RELIKVIERELIKVIE.
Ve chvílích samoty a zadumání, kdy duše nadarmo se bolu brání, kdy bývám šeré tesknoty jen smutný rob, kdy v srdce vzpomínky jak můry tlukou, – tu matky skříň otevru chabou rukou, jak odkrýval bych drahé relikvie hrob! Vše jako dřív: na skříně tvrdé stěny jsou šaty staromodní rozvěšeny, z nich vane vábně lehká vůně pižmová, vše v ladné směsi tak je urovnáno, vše na ni čeká – jak by odestláno jí nebylo ve vlhké hlíně hřbitova! Tu visí vzácné svatební ty šaty, před padesáti lety prvně vzaty, 38 a jiných směs se zdobou květů hedvábných, tam v koutku modlicí je knížka malá, nad níž ve chrámě k Bohu vzdechy slala, by štěstí vedlo mne, bych zdar měl za dnů svých!... Tak čistě složeno vše v oné skříni, jak čekalo by starou hospodyni, jež kroky tichými snad brzo vejde sem: teď drobty sytí drůbeže dav čilý neb v sadu květinovém mešká chvíli,... však přijde vítajíc mne vlídným úsměvem... 39