ODPOLEDNÍ SIESTA.

Emanuel z Čenkova

ODPOLEDNÍ SIESTA.
Háj bříz na vrchu blíže bílé villy chlad svůj mně skýtá v parně žhavé chvíli, toť moje mile samotářská siesta!... Pás polí, lesů zřím na šerou míli, a vše to dálně daleko je od města. Být v městě? Byl bych hořce rozechvělý v tom chodců rozruchu a vozů povyku, roj klevet, zpráv by štval mne po den celý jak smečka psů, jež honí cit můj vřelý, já čet bych novin smeť, ba – veršů kritiku! Tam roztrpčily by mne záští vzdory, v mou duši sily hněvu, žalu směsici... zde zatím, co mne haní úvah spory, já, toho nevědom, zřím v modré hory a skládám čerstvých květů novou kytici! 10