DOMÁCÍ PLES.

Emanuel z Čenkova

DOMÁCÍ PLES.
Noc hluboká jak moře temné venku leží a v jeho černý hrob tak neunavně sněží těch bílých květů zimních lehká směs... klid smrti vane kolem – a jen v táhlém šumu jak časů dech kol chvátá vítr; já pak v dumu se duchem ponořil a v náruč snění kles. Je karneval... Kdes v sále ruch zní veselý, při hudbě rozmarné řeč lásky ševelí a vzduchem vane čerstvých růží dech, sta párů taktem tónů vesele se točí, jich líce planou nachem, jiskrou září oči a lesklá síň jen hoří v jasných plamenech... Ó netoužím zde v horách do té vřavy živé, síň plesu pro mne je v té mojí duši snivé: 60 dnes tančí v ní mých upomínek směs, orkestr citů hraje ladných kousků více, v těch tónů taktu krouží moje tanečnice, já v tichém blahu zřím na – domácí svůj ples! 61