MOJE POUSTEVNA.

Emanuel z Čenkova

MOJE POUSTEVNA.
Mně zdá se tichou poustevnou dům bílý, kde moje duše umdlená se chýlí do tmavé tůně dum... jsem klidným samotářem hor a plání, a světa ruch a shon a kolotání sem chabě zaléhá jak dálných proudů šum. Jen v duchu zřím trh světa převeliký a slyším nabídky a vády, křiky, tak jak se kramáří... tlum lidí proudí pestře v reji divém, ti lelkují a ti zas v davu chtivém cos kupují – vše šálí, krade, taškaří. A tu jsem rád, že ušetřil mne Osud to hrozně tupné ponížení dosud – 8 tam rozbít malý krám, a dav ten vzteklý, posedlý a tupý, jenž se kol panoram a kejklů kupí, v tom trhu lákat k veršům svým a myšlénkám! 9