HROBY POD SNĚHEM.

Emanuel z Čenkova

HROBY POD SNĚHEM.
Své moře sněhové v dál rozestýlá ta mrazná, němá krajina, jak rubáš na všem leží rouška bílá, kraj celý – hrobu tišina. To jasno,... ledno!... ptačího ni zvuku... odnikud hlahol lidských slov... mne jímá vzpomínka za chabou ruku, já toužím uzřít matčin rov... Jsem u cíle!... Kol hroby zasypány a cesta hustě zaváta, a jenom sněžné kopky narovnány má duše vidí dojata... 54 Tak sám a sám i opuštěn tak všemi já hořko rozplakal se v ráz... pode mnou srdce matky chladlo v zemi a vůkol mne vál sníh a mráz... 55