MOJE POUSTEVNA.

Emanuel z Čenkova

Mně zdá se tichou poustevnou dům bílý, kde moje duše umdlená se chýlí do tmavé tůně dum... jsem klidným samotářem hor a plání, a světa ruch a shon a kolotání sem chabě zaléhá jak dálných proudů šum. Jen v duchu zřím trh světa převeliký a slyším nabídky a vády, křiky, tak jak se kramáří... tlum lidí proudí pestře v reji divém, ti lelkují a ti zas v davu chtivém cos kupují – vše šálí, krade, taškaří. A tu jsem rád, že ušetřil mne Osud to hrozně tupné ponížení dosud – tam rozbít malý krám, a dav ten vzteklý, posedlý a tupý, jenž se kol panoram a kejklů kupí, v tom trhu lákat k veršům svým a myšlénkám!

Patří do shluku

petřín, ulice, nábřeží, hradčany, chodník, dlažba, svítilna, ulička, chodec, okno

449. báseň z celkových 552

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Studentova jizba. (Alois Škampa)
  2. Ze zápisků zapomenutého. (Ferdinand Tomek)
  3. NOC. (František Soldan)
  4. TICHO CHVÍLE. (Antonín Sova)
  5. None (Antonín Sova)
  6. Na Hostýně. (František Táborský)
  7. OHNÍČEK NA STRÁNI (Bohdan Kaminský)
  8. SONETY ZVÍKOVSKÉ. (Antonín Klášterský)
  9. U KARLOVA. (Antonín Klášterský)
  10. Pastel. (Jaroslav Vrchlický)