Rorate.

Antonín Bulant

Kraj tonul celý sněhu ve úběli. V les, pole, louky, cesty zaváté ze hlubin chrámu písně lidu zněly, v dech mrazivý zpěv nadšený a vřelý se vzduchem chvěl i v duši dojaté. Ó rorate! ó rorate! Z těch zašlých dob, kdy předkové vás pěli, co vzpomínek vy v sobě chováte! Od našich dnův ač století vás dělí, přec věk náš chladný, víře odumřelý z vás kouzlo citů váží bohaté, – ó rorate! ó rorate! Z vás k Bohu kvílí, jásá, doufá, prosí věk Arnoštův i zlatá doba Karla. Teď jiný lid, – však píseň nesestárla! Kéž opět svlaží jako krůpěj rosy ty duše sprahlé našich synů, dcer! Rorate coeli nobis desuper!

Patří do shluku

podzim, jeseň, podzimní, vzpomínka, listí, teskný, smutek, zašlý, zapadlý, chlad

1250. báseň z celkových 1353

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. 36. Zvadnou jara, pomrou léta, (Jaromír Březanovský)
  2. JESEŇ (Alfons Breska)
  3. Má duše harfa... (Jaroslav Vrchlický)
  4. None (Karel Babánek)
  5. TICHÉ SLOKY. (Adolf Bohuslav Dostal)
  6. PODZIME, PODZIME! (Xaver Dvořák)
  7. Zaváto všecko! (Xaver Dvořák)
  8. XVII. Elegie. (Josef Svatopluk Machar)
  9. ŘÍJEN (Viktor Dyk)
  10. JARO V SRDCÍCH. (Karel Babánek)