PANÍ, KTERÁ NA MĚ VZPOMÍNALA.
V těch dlouhých nocech při knize a čaji
vždy myslím si, zda šťastný budu ještě,
a trudím se, kdy okna zamrzají
neb když ty dlouhé, dlouhé zimní deště
mě od světa vždy na dny celé dělí.
V těch dlouhých nocech v jizbě při kahanu
to nevíte, váš pozdrav osamělý
jak potěší mě, paní mladá!
A já bych čet’ až k pochmurnému ránu,
že vzpomínáte ještě ráda
těch krátkých nocí při knize a čaji...
V těch dlouhých nocech při knize a čaji
vždy myslím si, proč vzpomínáte na mě.
A zřím ty rty, jak svůdně šepotají,
noc vašich vlasů, vaše oblé rámě,
ty oči drahé, jak se v knihu klopí...
A v duši mé se lačná touha vzepla,
a s pláčem líbám vaší vášně stopy,
18
ten drahý vzkaz, jejž, paní mladá,
mi tajně psala vaše ručka teplá – –
A spánek těžko k víčkům padá
v těch dlouhých nocech při knize a čaji.