NOVOROČNÍ.
V noc číše moje kvete, růžově zářivá,
s ní poslouchám, jak buší věčnosti kladiva,
sloup starý jeden kácí, na nový v práci hřmí –
svou zvedám číš, ó, dítě, na naše přátelství!
Ten jeden rok co podal, vše slyším v hřmění tom,
violy d’amour píseň i z dálky dunět hrom,
i píseň kroků Vašich i předrahý Váš hlas,
když v májovém kdys jitru jsem zastavit směl Vás.
56
I lupení v tom zpívá v aleji chvějivě,
a píseň zní na nervů napiaté tětivě,
kdy čekával jsem v letě v opojné závrati...
Ó, jitra, jež jsem ztratil a jež se nevrátí!
Jenž odchází, buď slaven! Dost krásné bylo již,
že duše naše k sobě v něm přistoupily blíž,
že Tajemství jsme blíže v tvář pohleděli v něm!
Buď pozdraven, jenž nosil Váš obraz v znaku svém! –
Jak číše moje hoří! Plá to v ní nad granát!
Ó, dítě, s Vaší číší dnes srazil bych svou rád,
ať přes hranice věků a v celý vesmír hřmí:
na Vaši krásu tmavou, na naše přátelství!
Na Vaše štěstí, dítě, jak já bych chtěl je zřít,
kdybych moh’ s celým světem hrdě se za Vás bít,
kdybych moh’ proti všechněm svůj za Vás zvednout štít
a s Vaší barvou v boj jít za Váš i za svůj klid!
Na Vašich očí velkých horečné plameny,
na Vašich vlasů tmavých vášnivé prameny,
na Vaší duše prudké i slunné bystřiny,
na Mysterium, za nímž jdu v její hlubiny! – –
V noc číše moje rudá plá krví ohnivou –
S kým přiťuknu si, dítě, na pozdní touhu svou?
Svou číši v prázdno zvedám a hvězdný hledám zrak,
a nebe je tak tmavé, a světla škrtí mrak.
57
Svou číši v prázdno zvedám. – Nač čekám ještě dál?
Jen důvěřivé slovo bych zaslechnout si přál,
jen jeden krok, jenž blíž jde, mé číši nevyhne,
jen jedno přiťuknutí, jež všecko vystihne!
Vše uhádnout a poznat, až do dna vypíti,
dvě duše z číše jedné... a pak ji rozbíti,
jen pohledy pít dlouhé... a sladce oddaní
poslouchat dunět kovy na věků rozhraní – –
V noc číše moje hoří krvavě zářivá.
S ní poslouchám, jak buší věčnosti kladiva,
v to hřmění číš svou zvedám, v dnů nových záplavy,
a zpívám: miluji Vás! – Vám piju na zdraví!