Kam půjdete?
Jan 6, 68: Pane, ke komu půjdeme? Slova věčného života máš.
V den konfirmace.
Co svítí to dnes ve svatyni
jak jitřní záře nadzemská?
Co vane to posvátnou síní
jak tklivá píseň anjelská?
Proč vzdechem rozkoše i bolu
se srdce nám tak divně chví,
kyžkdyž vedem vás dnes k Páně stolu,
vy vyznavači mladiství?
Ach, vzpomínáme, jak Bůh milý
vám žehnal léta minulá,
49
jak vaše cesta až k té chvíli
se jako rájem vinula.
Ó zda to pravé, pravé štěstí
na pouti další najdete?
Dnes zříme stát vás u rozcestí
a tážem se: Kam půjdete?
Hle, budoucnosť, ta slasť, ty žaly
vám v radě Boží souzené –
to před vámi se táhne v dáli
jak kraje mlhou zastřené.
Nechť jdete tam však stezkou svojí
dnův jasnem či skrz mrákotu,
vám cesta kyne jenom dvojí.
Ó zříte, dítky, v levo tu?
Ta přes kvetoucí vede nivy,
zde přes údolí vábivá,
tam přepřes potůček v háj zas snivý,
kdež samý zpěv jen zaznívá.
A nad ní září blankyt smavý
a po ní v houfech jásavých
se hrnou pestré lidu davy,
jimž se rtů zvoní žert a smích.
A hle, tam dál vstříc davům září
hrad nádherný na výšině.
Tam ku kvasům zvou vlídnou tváří
tři světa toho bohyně.
50
Tam poutníkům těm věnčí čela
jen samý jas a nádhera,
jež skytá: Rozkoš rozbujnělá
a mammona a nevěra.
A zvůle víří skvělou síní
a nevěra tam zdvihá číš,
a volá: Jezme, pijme nyní;
vždyť zítra možná zemřem již.
A rozkoš smích svůj k tomu druží
nad hluku směsí neladnou:
My věncův navijme si z růží,
dřív nežli nám tu povadnou.
Ó synové, ó dcery milé,
snad touto cestou chcete jít?
Snad tato hesla, tyto cíle
si chcete jednou vyvolit?
Pak v pláč jen můžem propuknouti
nad smutným vaším osudem;
vždyť vše to kouzlo této pouti
jest mámivým jen přeludem.
Ten blaha háj, té záře zlato,
ten vábivý hrad marnosti –
král strachu, smrt, jen dechne na to
a veta po vší radosti.
Svit zhas, smích zmlk, noc hrůzná kryje
ten celý obzor daleký
51
a v sluch jen rachot soudu bije:
Jsi, chodče, ztracen na věky!
Ó dítky mé, i vy již víte,
co od vás Pán náš žádat smí.
Kéž nikdy, nikdy nezvolíte
tu cestu hanby, hříchu, tmy.
Kéž sobě pravé, pravé štěstí
na pouti další najdete!
My zříme stát vás u rozcestí,
my tážem se: Kam půjdete?
Hle, cesta druhá kyne v pravo,
toť cesta spásy, cesta cti.
Ať není nad ní slunně smavo,
ať vedle zejí propasti,
ať mnohá bouř se přes ni žene
a děsí stíny trudných chvil,
ať ječí proudy rozvlněné –
říš věčné slávy její cíl.
Ti, kteříž v žalostech i v štěstí
jdou drsnou drahou cesty té,
ti ovšem kříž tu musí nésti
a koruny, ach, trnité.
Než, vše nechť vůkol lká a stýská,
jim ze srdce zní píseň chval;
jim z oka, z duše se to blýská:
Jen směle v před! Jen věrně dál!
52
Tak putují; a posléz směle
pak vstoupí i do hrobu bran;
vždyť také tam jim kráčí v čele
jich slavný Vůdce, Kristus Pán.
A jiným vše když zhyne bídně
v tu děsnou smrti hodinu,
jim Pán pak otevírá vlídně
tu krásnou věčnou otčinu.
Nuž, vy, jež k stolu Páně vedu,
vy poutníkové mladiství,
jen touto cestou zbožníchzbožných dědů,
jen touto jděte také vy.
A ať vás časem strasť tu hněte,
ať obklíčí vás ďábla lest –
na cestě světla nezhynete
a věčná bude vaše čest!
Tak prosba vašich otcův, matek
dnes odtud zní v chrám nebeský;
tak za vás v tento zářný svátek
se modlí sbor náš pozemský.
Pán, jehož světlo v srdci nesem,
nechť dílo své v vás dokoná
a jednou uvítej vás s plesem
hrad nebeského Siona!
53