Co vyznáváme.
Ku kofirmacikonfirmaci.
Dnes ve jménu Božím náš houfec tu stojí,
by Pánu slib lásky a věrnosti dal;
dnes pro život další ku svatému boji
si všecky nás volá Pán Ježíš, náš Král.
My vyznati hodláme otců svých víru,
jíž duše má dojíti spásy a míru,
jež skalou nám býti má v záplavě dní. –
Ta víra, to vyznání naše jak zní?
My vyznáváme: Kde o spásu běží,
tam Písmo jen svaté nám rozhodčím jest,
ne tradice klamná, ne nálezky kněží,
ne lidského mudráctví zchytralá lest.
Bůh v Písmě řád spasení zjevil nám cele,
Hus pro pravdu Písma šel na smrt tak směle
a za tu se Čech vydal v největší boj.
To poklad je náš, naše síla a zbroj.
My vyznáváme, že z víry jen v Krista
nám smířenismíření kyne a spasení skvost,
ne ze skutků; z těch jenom zhouba je jista,
vždyť chatrná všecka je na světě cnost.
Nám hříšným tu nesklenou do nebe mosty
snad almužny, odpustky, poutě a posty;
jen z víry jsi před Bohem spravedliv
a milost to, ne snad tvé zásluhy vliv.
54
My vyznáváme: Kde pravá a ryzá
ta víra si do srdce dobyla vchod,
tam v lidském je stromě jak nebeská míza
a strom potom musí nést nebeský plod;
plod dobrých to skutků a šlechetné snahy,
žít víc a víc tak, jako Spasitel drahý,
a v blahu i žalu až v poslední skon
chtít milovat Boha a lidi jak On.
My vyznáváme: Kdo věren je Pánu,
ten samého Boha jen vzývati smí,
ne anjely, světce, ne Marii pannu,
ač čest, komu čest, vždy vzdáme i my.
A ostatky svatých a zpovědnic mříže
a obrazy, růžence, sochy a kříže
a obřady vábící oko a sluch –
to v duchu a pravdě se nectí tak Bůh.
My vyznáváme, že církví, tou pravou,
je všech lidí opravdu věřících sbor.
Té nižádný člověk, jen Kristus je hlavou,
tu nezmůže bran ani pekelných vzdor.
Ta nemá jen v Římě neb u nás své údy.
Ne. Na východ, na západ, všudy a všudy,
kde v srdci kdo plesá, ať jakkoli zván:
TyTy, Ježíši KristeKriste, jsi Bůh můj a Pán!
My vyznáváme: Ať pro svoji víru
se křesťanstvo různí v směru svých cest,
55
přec vespolek v úctě a v lásce a v míru
jak rodina Boží má život tu vést.
Neb pro víru stíhat a mučit a týrat
a pro víru snižovat, tupit a spílat,
toť zapření Krista, jenž prohlásil svým:
Svět po lásce pozná, že lidem jste mým. – –
Toť vyznání naše, to naše je víra,
tak stará jak samého křesťanství řád.
Ať přijme ji svět nebo ať se jí vzpírá,
my pod jejím praporem budeme stát.
Ji předci nám dobyli bojem a trudem,
i my, jejich děti, vždy věrni jí budem.
Ó Bože a Pane, ty posvěť si nás,
ty veď nás a zachraň a na věky spas!
56