Dva andělé.
Po žni hojné.
Tak vesel kraj náš nad bohatou sklizní,
tak volno po letech nám tesklivýchtesklivých,
kdo odměnil tak blahodatnou přízní
pot dělníků, vzdech srdcí zemdlených?
To jeden anděl z nebeského ráje
zavítal s májem v tyto žírné kraje.
On krokem tichým po polích nám kráčel
a kde jen spatřil truchlit obličej
a kde jen jakou tvář pláč bídy smáčel,
on pěl: Bůh ještě živ, ó nezoufej!
Tvých nadějí a tužeb zvadlé růže –
Král králů hojně nahradit to může.
Ten z nebe host – on brzy blahé světlo
a brzy déšť zas po nivách nám lil;
když strom a osení nám skvostně kvetlo,
to jeho dech, to jeho úsměv byl.
Tak dílo svoje konal bez ustání.ustání,
až dozrálo tak hojné požehnání.
65
Ó duchu lidský, jemuž pravdy záře
se v slunci Kristu dávno zaskvěla,
jak ty bys neznal toho hosta tváře,
jak ty bys neznal toho anděla?
Vždyť jej chceš zřít i na smrtelném ložiloži,
vždyť on – – toť milosrdná láska Boží!
A teď, když kosa ženců odpočívá
i na statku, i v chatě podruha,
ten anděl toužně po sborech se dívá,
on hledá – hledá sobě soudruha;
to lásku lidskou zas, jež v svatém vznětu
lék Kristův nést má sobeckému světu.
Ó najde ji? Ó najde duše řkoucí:
Tak hojně ráčils, Bože, požehnat;
i my, tvá čeleď, u vděčnosti vroucí
chcem slitovně se k bědám blížních znát;
chcem odpouštět si, v čem kde ukřivděno,
chcem těšit ty, jichž srdce rozbolněno?
Chcem rádi na oltář své šarty klásti,
když jde, ó Pane, o zdar věcí tvých;
když prosí o to potřeby a strasti
těch našich škol a sborů sionských?
Chcem dokázat v té době nevěřící,
že jsme a budem Krista učedníci?
Ó Bože, dej, ať hojí sterou bídu,
ti andělé dva v našem pomezí;
66
kéž láska tvá i láska tvého lidu
vždy slavněji v tom světě vítězí,
až jednou dozrá život i ta země
a půjde ke žni věčné lidské plémě!