Ty odpouštěj!
Luk. 6, 37: Odpouštějte, a budeť vám odpuštěno.
Ó bije-li ti srdce vstříc,
jež k tobě lne a ctí tvé snahy,
pak lásku jeho ceň si víc,
než nejvzácnější klenot drahý.
A jeho žal i jeho ples
vždy jako za svůj vlastní měj;
a hněvá-li se, ty to snes,
ty – odpouštěj!
A je-li los ti uložen,
že na tvé cestě trním žití
je druhem tobě právě ten,
jenž proti tobě zášť jen cítí,
a je-li stále škůdcem tvým,
ty přec jen Božích hlasů dbej
a nesplácej mu za zlé zlým,
ty – odpouštěj!
A jest-li kdo ti ublížil
tak nelidsky v svém zlobném chtíči,
že z hluboka jsi zakvílil
a o pomstu tvé srdce křičí, –
ó vzpomeň na Krista tvůj duch
a jeho utrpení děj!
By odpustil v Něm tobě Bůh,
ty – odpouštěj!
71