Věrní v mále.
Lépe činí ten, kdo těží s málem
stoje věrně na své postati;
velkýť je, buď sluhou nebo králem.
Kollár.
Nechť velebí své slavné syny,
své velduchy a reky svět;
však umějí nám velké činy
i naše srdce rozechvět.
Než, zda vše zlato, co se třpytí? –
Jsou rekové však tiší, skrytí,
jenž lidstvu v pravdě okrasou;
to ti, co v mále věrni jsou.
Ti neobětují své síly
za čestný řád neb za potlesk;
jim neurčuje jejich píli
žeň zisku nebo slávy lesk.
Jich život sebezapírání;
ti trpítrpí, hynou nevšímáni;
však buď, jak buď, jim na tom dost,
že konali svou povinnost.
56
Chceš znáti je? Pak viz ty věrné,
jenž klidně cestou Boží jdou,
nechť lest a šalby licoměrné
i tisícův jsou zásadou.
Byť šlo i jen o maličkosti,
byť svět se smál jich spravedlnosti,
jim v srdcích vždy to zvučí přec:
Já byl a budu poctivec.
Viz dobrých otcův, matek snahu,
jich obětí, jich úsilí,
by miláčkům svým šťastnou dráhu
tím drsným žitím razili.
Co péče tu a lásky skutků,
co modliteb a často smutku
a mnohdy za vše starání
jen bolné, trpké sklamání!
Viz hrdinnosť těch pracovníků,
jimž Pán los těžký odkázal!
Jim za vši práci místo díku
den za dnem nese nový žal.
A přec duch jejich každodenně,
vždy udatně, vždy nezhroženě
zná volať vstříc všem útrapám:
Můj Bůh to chce! Já vytrvám!
57
A těmto rekům zvuč, ó písni,
již boj svůj vedou v zátiší
a jejich ducha v zlých dnů tísni
i nám dej, Pane Ježíši!
Pak nechť i hvězdy blaha blednou,
nás blažiť bude v smrti jednou,
že ty, jenž v mále věrni jsou,
chceš poctíť věčnou okrasou!
58