Odkaz J. A. Komenského.
Ó vidím tebe, vidímvidím, země rodná,
tvé nivy kvetoucí, tvé ouvaly,
tvá města, dědiny, tvá pole plodná,
i hory, lesy, jež nás skrývaly.
25
Ať kdekoli jsem stanul na své pouti,
já za tebe jsem lkával ku Bohu;
i teď, kdy mám již v přístav hrobu vplouti,
já zapomenout na tě nemohu.
Již nespatřím tě. – Co ti věnovati,
než poslední mne stihne mrákota?
Ó přijmi jako odkaz dobré máti,
co nejlepšího měla Jednota.
Až budeš nad svým z mrtvých vstáním jásat,
pak pravdu Boží zas si zamiluj,
jak před národy počal ti ji hlásat
Jan Hus, ten mučednický prorok tvůj!
Zas buď ti drahým zasypaný nyní
zdroj staroslavný, svatá kniha knih;
z té čerpali si nejlepší tví syni
svůj vznět a sílu útěch nezdolných.
Kéž budoucí tvé plémě k tobě přilne,
jak v lásce k tobě exulanté lnou!
Kéž práce ducha s prací ruky pilné
ti kdysi připraví žeň radostnou!
A naposledy odkazuji tobě,
bys pěstila své mlází ze všech sil.
Ó nezamítej, užij v lepší době,
co v prospěch mládeže jsem vytěžil!
26
Buď s Bohem! – Nyní bída jen a stesky
se hostí po tvých krajích zpleněných;
než, doufej! Pracuj! Jednou, lide český,
se zas ti vrátí vláda věcí tvých!