Již, drahý bratře, Pán, ten Král všech králů,
tě postavil zde na sionskou stráž.
Zde úkol svatý v radosti i v žalu
pod Jeho korouhví již konat máš.
Zde šířiti máš Jeho čest a chválu;
nuž, přijmi bratrský tu pozdrav náš.
A dnes, kdy pohnutím se duch nám chvěje,
slyš, co ten pozdrav od Boha ti přeje.
V tom světě hříchu, v jeho tmách a chladu –
v něm jeden svatý oheň hoří nám;
přes hory, pouště, přes jek vodopádů
on plápolá až k země končinám.
To Kristus, světla král, tam z nebes hradu
kdys lidstvu přines jeho žárný plam.
A jak ten plápol zove hrad i chata?
Jest pravda Boží to a láska svatá.
A kolem ohně, v jeho kmitů reji,
hle, houfy bojovníků táboří;
nad stany znaky kalicha se skvějí
a vše o svatém boji hovoří;
a nadšení se zračí v obličeji
a v oku vždy jak blesk to zahoří,
když zazní vůdců hlas: Ó june, kmete,
nepřítel blízko! Bojovníci, bděte!
A když pak v pyšné síle, v hřícha zbroji
se blíží kníže temnot – nepřítel
a onen svatý oheň mocí svojí
by rozmetat a na vždy zhasit chtěl,
tu všechen tábor nadšen vstává k boji
a mužstvu jaká smělost svítí s čel
a jedno heslo hárá duší vzňatou:
Za pravdu Boží a za lásku svatou!
Nuž, bratře náš, houf těchto bojovníků
i v tomto sboru Páně táboří,
a ty co vůdce stát máš v čele šiku,
ať jdou dni blaha nebo příkoří.
Nuž, dbej, ať Pánu ke cti zde a díku
ten svatý oheň mocně zahoří,
ať hlaholí to chrámem, statkem, chatou:
Za pravdu Boží a za lásku svatou!
Ať dílo svoje konáš ve svatyni
neb v strastech žití zkoušíš víry zbraň;
ať kráčíš tam, kde smutek tváře stíní
a smrti dech už mrazí lidskou skráň;
ať vedeš mrtvé do hrobových síní,
ó všudy rozněcuj a všudy chraň
a všudy střež ten Boží oheň z nebe;
tak spasíš sbor ti svěřený i sebe.
Toť pozdrav náš. – A ty, ó církvi milá,
stůj věrně k vůdci svému v změnách všech,
a lásku svou, jež vždy tu v srdcích žila,
mu věnuj v radostech i žalostech!
A Hospodin buď tvá i jeho síla,
by jednou řek i poslední váš dech:
My vždy boj výborný jsme bojovali,
běh dokonali, víru zachovali!