ÚVODNÍ SLOKY.
Napadal hustě první sníh,
spousty ho leží v závějích,
snesl se s výšin strmých hor,
bělá se, kam sahá lidský zor.
Vzpomínka teskní v srdci mém...
Bloudím zas dálným domovem,
bělostný příkrov dokola
tisíci jiskrami plápolá.
Duše má ráda prodlí tam,
kde hoří mládí drahokam,
myslivna skrytá v lesů zeď
útulným životem dýchá teď.
Vidím se v dálkách... Hošík jsem,
do školy chodím za lesem,
uličník, před nímž svatým nic,
bez příčin dávám se do pranic.
Za naším domem roste dub,
bleskem je zdraný jeho trup,
větvemi hrdě mává však,
bez bázně svobody nosí znak!
7
K onomu stromu žití mé
spjaly kdys rety otcovské,
není mi dáno líně žít,
o svoje místo se musím bít.
Stojím jak dub ten na stráni,
přede mnou život uhání,
vítr mne chladí v boji tom,
padnu, až skácí se onen strom!
Napadal hustě první sníh,
spousty ho leží v závějích,
snáší se s výšin strmých hor,
polámal větve a ztišil vzdor...
8