JARNÍ ILLUSE.

Adolf Červinka

JARNÍ ILLUSE.
Je to zas jarní den svěží a čistý, celý, jak jitro jen bývá, nesměle mladými květy a listy a zlatem jehněd se dívá... Láska jde přírodou! Veliké Příští jakoby vanulo světem, poslední krůpěj se v démanty tříští, stráně se bělají květem... Nikdy mít nebudu, co jinde vznítí jaro snad ve srdci cizím, ale to s povděkem přijmu, když svítí leskem svých paprsků ryzím! Rád uzřím po bouřích jaro své klidné o naděj, o lásku chudší, přinese pro mne též vzpomínky vlídné, s životem smířit se učí! 9